Na mé poslední návštěvě u filmového kritika, publicisty, překladatele a bytostného levicového intelektuála Antonína Jaroslava Liehma u při příležitosti dokumentární rekapitulace jeho života (a tudíž i velké části naší novodobé historie) se řeč stočila na Velkou hospodářskou krizi z konce dvacátých let. „Tehdy, to jsem byl ve třetí třídě, přišla třídní učitelka s oznámením, že počínaje dneškem musí si každý zámožnější spolužák […]
škoda, že nejsem Diana Arbus
Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal Nikomu tím nepomůžeš Život půjde dál. Na slzy vždycky je moc brzy a jenom blázen by jich dbal Nářkem planým málo zmůžeš Život půjde dál. I na tvé oči, moje malá svět dávno lék svůj přichystal Kdyby sis je vyplakala Život půjde dál. Ne, nedělala […]
[vc_row][vc_column][vc_column_text] I muž může být pjekná piča.
Už jako klučina jsem rád pobýval v jejich společnosti. Na rodinných oslavách příbuzenstva moravské větve naší rodiny jsem šel z jedný tetičkovský náruče do druhý. Rozjařený tety mne líbaly na tváře, do vlasů a cpaly mi chlebíčky do pusy. Obdařovaly mne nejrůznějšími přezdívkami, jako Prdelka, Andílek, Cukrouš, Sladítko, Bonbónek a tak dál. Kterákoli z těch […]
Odjela. A na zrcadle v předsíni mi nechala přilípnutej kus papíru se seznamem úkolů.
[vc_row][vc_column][vc_column_text]Čekal jsem na H. Seděl jsem na malém náměstíčku, vlastně spíš v rozměrnějším průchodu mezi okázalými domy s kancelářemi projektantů dneška. Věděl jsem, že H. nepřijde hned, a koukal jsem po lidech, kteří sem chodí, aby jaksi chléb svůj vezdejší. Měl jsem na sobě nejslušnější tričko a nejslušnější kraťasy.
Galerie Kateřiny Vozkové
Paní Darwinová Carol Anne Duffy* 7. dubna 1852. Šli jsme do zoo. Řekla jsem mu: Támhleten šimpanz mi něčím připomíná tebe. *Carol Ann Duffy(ová) – dramatička, profesorka a jedna z nejvýznamnějších a nejčtenějších současných britských básnířek – v květnu 2009 se stala po 350 letech první ženou, které královna udělila titul „poet laureate“ (dvorní básník, tedy: básnířka). […]
[vc_row][vc_column][vc_column_text]XXX Kdy se má svléct z šatů co na čem záleží pár vlásků paměti pokouší splétat tu do copu gumička vytahaná a že se nadřela těch polí rozházených od statku ke statku v ohanbí ruka hospodáře mne je jak obilí a možná s pacholkem ruce sepjaté a že se nadřela statky a fabrika Teď kolena přerostlá do pokojíku […]
