O ženských a mužských věcech

Poskakujou nám prsa

To záleží na velikosti. A taky se dají koupit podprsenky, ve kterých se prý ani nehnou při běhu. Ale nevím, já žádnou takovou nemám. Proto taky nechodím běhat. Ale pořád mi připadá pohodlnější mít prsa, než aby se mi něco pořád mlátilo mezi nohama. Navíc tak choulostivý nástroj. A deptalo by mě, že bych se musela často holit. A taky by mi vadilo, že bych byla schopná soustředit se jen na jednu věc a nemohla provozovat multitasking (tak se tomu myslím říká, ne?). Porod je sice děsná věc, těhotenství nic moc, ale připravit bych se o to taky nechtěla. Co víc si může člověk přát zažít, než novej život, kterej vyleze přímo z vás? A při kojení se určitě vyplavujou endorfiny nebo něco, protože mi bylo příjemný.
Já bych prostě neměnila. Myslím, že žena si užije ze života mnohem víc.

Jak je to s tím kinkláním dole

… vím jen od svýho muže. Ten tvrdí, že je to hrozně nepohodlný, slipy nenosí, jen trenýrky, ze kterých mu to věčně čouhá. Kupuju mu je totiž u Číňanů, tak to bude asi tím. A to, že se tam věčně drbe omlouvá zvýšeným pocením se v té oblasti. Je to nespravedlivý, že chlapi se tam můžou drbat veřejně a ještě říkat „musim se podrbat na koulích“. Zkusila jsem jednou v mládí a v pánské společnosti být emancipovaná a řekla jsem, že se musím podrbat na stydkém pysku a všichni na mě zůstali čumět s otevřenou pusou.

Domácí práce

Já teda vykonávám domácí práce téměř všechny a většinou sama, protože nedokážu nikoho do ničeho nutit, ale taky při tom vydělávám na živobytí, takže to podle toho u nás vypadá. Je tady věčně bordel. Dětem už několik let v pokoji neuklízím, a tak se ty pokoje proměnily v zónu, kde se nedá už ani chodit, protože na zemi je všechno. Ponožky jsou úplně to nejmenší a povalujou se všude. Nejvíc bordel u nás vadí mojí mámě a tchýni, ale už se naučily mlčet, protože pochopily, že na tom nic nezměněj.

Jsem trpělivá

… a některý věci prostě neřeším. když se něco rozbije, tak trpělivě čekám třeba i roky, dokud s tím můj muž něco neudělá. Když se nám rozbila sprcha, sprchovali jsme se rok jenom tou hadičkou a taky to šlo. A jaká krása to byla, když můj muž konečně koupil novou a přimontoval ji tam!

Kateřina Sidonová 4 článků
Spisovatelka, výtvarnice, překladatelka, titulkářka. Hudebnice. Máma. Kamarádka. První knihu Zmrzlinový pohár publikovala ještě v samizdatové edici Petlice v listopadu 1989. V letech 2002-05 vydalo nakladatelství Mladá Fronta její knihu Syn stromu a jiné pohádky a další dva tituly: Jsem Kateřina a Jakub. V nakladatelství Torst pak vyšla její studentská próza z 80. let Jeden den ve IV.D. Ta byla následně přeložena do angličtiny a publikována ve sborníku Povídky nakladatelství Telegram Books. Její obrazy, grafické listy a papírové sochy si našly řadu příznivců mezi milovníky výtvarného umění a průběžně putují českými galeriemi nebo se zabydlují (nejen) v českých domácnostech.

Názor? Sem s ním!

Reagovat

Váš e-mail nebude viditelný veřejně.


*