Tenhle předmět patřil – logicky – k hodně teoretickým a přes počáteční nejistotu jsem za něj nakonec dost ráda. Žijeme totiž přesně v tomhle světě, kde se propojují lidé, informace a technologie způsobem, který si před dvaceti lety nikdo neuměl představit.

Zpočátku jsem měla problém se v látce zorientovat. Témata jako transdisciplinarita informačních věd, socializace technologií, role dat ve vědě nebo politika vědy mě těšila a bavil mě přesah, jak se překrývala s jinými obory – od psychologie přes sociologii až po informatiku. Asi se sluší dodat, že kvůli jistému úvodnímu zaseknutí mi to začalo celé dávat větší smysl až při přípravě na závěrečnou zkoušku. Nebo ještě jinak: přednášky mě bavily, každá jedna samostatně, navíc velice oceňuji, že výuka byla často vedena pomocí dialogu se studujícími. Na tenhle luxus jsem poprvé natrefila před  lety během výměnného studijního programu Erasmus ve Velké Británii a byl to pro mě  velice příjemný kulturní šok. Vyučující přistupovali ke studujícím jako k sobě rovným, stírala se mocenská nerovnost a tento způsob mi velice vyhovoval. Stejně tak mi vyhovoval styl výuky zde v informačních vědách.

Nejvíc mě asi bavila témata, která byla nejblíž praxi nebo aktuálním debatám – informační podpora vědy, kritické myšlení o datech nebo vztah technologií a společnosti. Tam jsem si dokázala představit konkrétní dopady na každodenní život nebo moji novinářskou praxi. Například to, jak datifikace  (přeměna informací a činností do digitální podoby) ovlivňuje způsob, jakým vnímáme svět, nebo proč je důležité rozumět tomu, že technologie nejsou neutrální.

Zkouška proběhla formou testu s výběrem odpovědí (ABCD), a i když nebyla snadná, nebyla ani záludná. Dala se zvládnout s poctivou přípravou – žádné chytáky, ale opravdu prověření, jestli člověk chápe klíčové koncepty jako asociativní indexování, rozdíl mezi inter- a transdisciplinaritou nebo čtyři různá pojetí informace podle Stodoly. Součástí kurzu byly i domácí úkoly. Pracovali jsme například s esejem “As We May Think” od Vannevara Bushe, texty o vzniku i-škol a jejich vztahu k tradičnímu knihovnictví, nebo s materiály o širším a užším pojetí informační vědy. Tyhle texty byly často náročné na první čtení, ale právě skrze ně jsem začala chápat, že informační věda není jen o technologiích, ale o tom, jak informace fungují ve společnosti.