Ostrovy pláčou

[vc_row][vc_column][vc_column_text]Dívala jsem se na Návrat ztraceného syna. Poprvé jsem ho viděla někdy v sedmnácti, v kině Klub. Klub bylo malé kino v Klimentské ulici. Hned jak jsem začala chodit na gympl, běžela jsem si zařídit průkazku. Bez průkazky vám neprodali lístky. Hrály se tam filmy, které patřily do pokladnice naší i cizí kinematografie. Říkám to […]

O televizi

[vc_row][vc_column][vc_column_text]Já se na televizi vlastně nedívám, protože si kreslím. Mám ji puštěnou jako zvukovou kulisu. Když mi to někdo přepne z jedné kriminálky na jinou kriminálku, tak to často nepoznám. Některé dny sleduju čt 24. Můj muž se zlobí, říká, ať to nedělám, ale asi mám zvrácenou potřebu uvádět se do úzkostných stavů. Když jsme […]

Kdyby sis oči vyplakala

Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal Nikomu tím nepomůžeš Život půjde dál. Na slzy vždycky je moc brzy a jenom blázen by jich dbal Nářkem planým málo zmůžeš Život půjde dál. I na tvé oči, moje malá svět dávno lék svůj přichystal Kdyby sis je vyplakala Život půjde dál. Ne, nedělala […]

O ženských a mužských věcech

Poskakujou nám prsa To záleží na velikosti. A taky se dají koupit podprsenky, ve kterých se prý ani nehnou při běhu. Ale nevím, já žádnou takovou nemám. Proto taky nechodím běhat. Ale pořád mi připadá pohodlnější mít prsa, než aby se mi něco pořád mlátilo mezi nohama. Navíc tak choulostivý nástroj. A deptalo by mě, že […]