[vc_row][vc_column][vc_column_text]Čekal jsem na H. Seděl jsem na malém náměstíčku, vlastně spíš v rozměrnějším průchodu mezi okázalými domy s kancelářemi projektantů dneška. Věděl jsem, že H. nepřijde hned, a koukal jsem po lidech, kteří sem chodí, aby jaksi chléb svůj vezdejší. Měl jsem na sobě nejslušnější tričko a nejslušnější kraťasy.
Kdo, když ne vy? Kdy, když ne teď?
[vc_row][vc_column][vc_column_text]Dělám i s lidmi, kteří zabili. Kteří kradou, kteří mají v batozích nože a injekční stříkačky. Když na to přijde, můžou nůž z batohu vyndat… ale tahle práce se nedá dělat se strachem, že vás propíchnou. Okradli mě, dvakrát, ale o víc peněz jsem přišel nevrácenými půjčkami.
Víte co? Udělám vám kafe
[vc_row][vc_column][vc_column_text]Ale já vám teď povím, jak se dělá sociální práce opravdu zodpovědně! To se najmenuje pracovní skupina, sežene se budova nebo aspoň patro, vybaví se nábytkem, žaluziemi a počítači, najme se manažer lidských zdrojů, ten zas najme spoustu koordinátorů čehokoliv a hlavně PR pracovníka, který o sociální práci nemá šajna, dobře však ví, co se médiím a […]
Odrazit se…
[vc_row][vc_column][vc_column_text]Nakonec jsem práci sehnal, v centru pro lidi bez přístřeší. Začalo to… nočním vrátným v noclehárně pro ně. Stalo se v našem městě, že v noci umrzl bezdomovec. A město se začalo starat; nebo vlastně nevím, kdo se starat začal. Zkrátka nastartovali projekt, potřebovali lidi na noční služby a nikdo jim to nechtěl dělat.