[vc_row][vc_column][vc_column_text]XXX
Kdy se má svléct z šatů
co na čem záleží
pár vlásků paměti
pokouší splétat tu do copu
gumička vytahaná
a že se nadřela
těch polí rozházených
od statku ke statku
v ohanbí
ruka hospodáře
mne je jak obilí
a možná s pacholkem
ruce sepjaté
a že se nadřela
statky a fabrika
Teď kolena přerostlá
do pokojíku se sociálním zařízením
co že to venku za roční období
to rezervoár upouští
páru nad hrncem paměti
a pluhy starých prstů
ořou vytahané gumičky
Ze sbírky „Rozsvícenou baterkou do pusy“ – Psí víno – edice STŮL (2007)
XXX
A rohlík narážel
do pramice
skoro dvaceti zubů
ňadro ucho
kokršpaněla v pubertě
a bílý kafe
v domově z plastu
kde kosa věčně
opřená do futer
krpatá vzpřímeně jak
komín fabriky
podala brousek
a vedle anděl
se štrikovaným kloboukem
slyším to její věčný mordyjé
Ze sbírky „Rozsvícenou baterkou do pusy“ – Psí víno – edice STŮL (2007)
Obě básně jsou o mé babičce. Jako dítě jsem tam nerada jezdila, dnes na to nahlížím jinak. Byla to žena, která se narodila do velmi tvrdých poměrů, byli chudí a babička od útlého dětství pracovala jako děvečka u sedláka, pak u zedníků a nakonec uklízela ve fabrice. Vzala si muže ze stejných poměrů, údajně byla zakoukaná do syna jednoho sedláka, ale to tehdy nepřipadalo v úvahu. S dědou vychovala dvě děti, dřeli a šetřili, chtěli si postavit dům. Pak přišla měna… no a šetřili znova. Dům si nakonec postavili, byl to jejich sen. Když jsem byla malá, připadala mi hrozně tvrdá, jednoduchá, já nevím, co ještě… Později onemocněla stařeckou demencí a posledních pět let života trávila v Domově důchodců, ale musím říct, že důstojně. Byla umytá, najezená, čistě oblečená a já ji vídala častěji než dříve. Až teprve, když jí „uletěl rozum“, jako bych k ní našla cestu. Jo někdy vyprávěla neuvěřitelný věci, ale byla mou invencí, myslím, že v té době jsem napsala nejlepší texty. A já jsem pochopila jednu věc, byla srostlá se zemí, což já už nejsem, pochopila smysl, který já marně hledám. Zemřela ve čtvrtek, v neděli jsem za ní byla, věděla, že je konec, ale žádné naříkání, byla neuvěřitelně hrdá… Byla jsem poslední z rodiny, kdo ji viděl živou. Tyhle řádky jsou určené jen Tobě pro představu. Nebyla bojovnicí za ženská práva, ani ničím jiným. Je to jen moje vzpomínka na jistou podobu ženskosti.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_btn title=”zpět do rubriky Přesah” style=”flat” shape=”square” color=”warning” size=”xs” align=”right” i_icon_fontawesome=”fa fa-arrow-right” css_animation=”left-to-right” link=”url:http%3A%2F%2Fwww.datovazurnalistika.cz%2Fpresah%2F||” button_block=”true” add_icon=”true”][/vc_column][/vc_row]
