Vydavatelé a novináři na celém světě si v uplynulých dnech připomněli Světový den svobody tisku, který před dvaadvaceti lety vyhlásila OSN.
Cílem letošního výročí je především připomenout oběti novinářů při plnění svého pracovního poslání. Hned na začátku roku se k tragickým událostem přiřadily mimo jiné vraždy redaktorů satirického časopisu Charlie Hebdo či veřejná poprava novinářů příslušníky Islámského státu.
Vydavatelské asociace, především Světová asociace vydavatelů novin a zpravodajství WAN-IFRA, se obrací na vlády a další zodpovědné organizace a osoby, aby vyvinuly úsilí k zabránění vražd, pronásledování a útlaku novinářů.
Datová žurnalistika přinesla počátkem letošního roku statistiky, které se opírají o data organizace Reportérů bez hranic (RSF). Z nich vyplývá, že za posledních dvanáct let bylo zavražděno 867 novinářů v 77 zemích. Nyní přinášíme přehled, jak podle statistik RSF vypadá žebříček svobody tisku v jednotlivých zemích. Asociace WAN-IFRA v této souvislosti poukazuje na nebezpečí tzv. měkké cenzury, která se projevuje různými formami administrativního či finančního nátlaku na média, zejména noviny. S cílem upozornit na možné dopady a vyslat varovné signály před tzv. měkkou cenzurou spustila projekt na webové stránce www.softcensorship.org a twitterovém účtu @softcensorship. Jeho cílem je shromažďovat informace o případech neférového rozdělování inzertních investic z veřejných zdrojů, nespravedlivého rozdělování dotací, podplácení zpravodajství, úplatků novinářům a podobné případy.
WAN-IFRA považuje proto letošní Světový den tisku za příležitost vydavatelů, šéfredaktorů a novinářů, aby upozornili na nejsofistikovanější formy vměšování do médií v různých částech světa – nepřímou vládní cenzuru neboli měkkou cenzuru. Měkká cenzura je méně viditelná než tradiční formy nátlaku na mediální pracovníky. Jedná se o nepřímé a někdy těžko viditelné negativní praktiky uplatňování finanční, regulační nebo jiné síly státu, jejímž cílem je trestat kritické zprávy a naopak odměňovat pozitivní informování. „Ačkoliv musíme použít všechny prostředky, které máme k dispozici, k tomu, abychom chránili životy novinářů a lépe je bránili před riziky, stejně tak si nemůžeme dovolit ignorovat veškeré hrozby pro nezávislost médií. Pokud bychom si jich nevšímali,tak by tyto hrozby narostly do té míry, že by podkopaly práci našich kolegů, kteří obětovali své životy ve jménu svobody vyjadřování. Všechny útoky na svobodný tisk mají za cíl umlčet kritické zpravodajství, musíme být připraveni na ně upozornit, ať se objevují kdekoliv a jakkoliv, říká generální tajemník WAN-IFRA Larry Killman. Spolu s washingtonským Center for Media Assistance (CIMA) pak asociace připravila případovou studii o používání měkké cenzury v Maďarsku, Srbsku, Mexiku a Malajsii.
90 % vražd novinářů zůstává neobjasněno
WAN-IFRA letos upozorňuje ještě na jedno důležité téma: nebezpečí novinářské práce a potřeba zásadní změny situace na tomto poli. Připomíná, že od roku 1992 zahynulo při své práci 1122 novinářů, což znamená prakticky každý týden jednu oběť. Asociace Committee to Protect Journalists (CPJ) z New Yorku při této příležitosti vydala přehled všech zahynuvších novinářů a upozorňuje na některé závažné aspekty kruté statistiky obětí mezi žurnalisty. Z informací o příbězích jednotlivých obětí totiž vyplývá, že z uvedeného počtu 1122 obětí jen menší část zahynula při získávání zpravodajství ve válečných oblastech (426 novinářů a pracovníků médií), z toho v přímých bojích jen 224 osob. Z 1122 uvedených obětí byli žurnalisté pracující pro noviny.
Na druhou stranu 740 novinářů bylo za uvedené období zavražděno v souvislosti se svou prací, přitom téměř 90 % těchto vražd zůstává nevyřešeno. Z těchto obětí se 46 % zabývalo politickými záležitostmi a 35 % korupcí či zločinností. V této souvislosti je proto třeba zdůraznit potřebu vyšetření zločinů spáchaných na novinářích a vytvoření prostředí, kde novinářská práce nebude znamenat ohrožení života. Vzniká také otázka, jak je to v zemích, kde k vraždám novinářů dochází, s celkovou úrovní bezpečnosti a vyšetřováním kriminality, protože lze předpokládat, že novináři nejsou jedinými oběťmi zločinu.
