Stáří jako čekání na smrt? Kdepak, nejšťastnější období života

Jak si představujete stáří? Jako Josefa Kemra v Hapkově a Horáčkově písni, který naléhá, aby byl pozván dál? Má vlasy jak popel z cigaret a notně popraskanou pleť… Mladík, jemuž není ani třicet, se bojí pozvat nečekanou návštěvu (své stáří) dál a argumentuje svým nízkým věkem.

Jenže…

Host na to: ‚Co je počet let?
Znám chlápka, ten má v úctě svět
A přitom devadesát pět
Ten mládím září
Ty ale klidně odzíváš
Snad všechno, nač se podíváš
Už strašně dlouho v sobě máš
Své vlastní stáří

Třeba právě na téhle písni můžeme vidět, jak je pojem stáří relativní. A hned na úvod ještě přidáme dobrou zprávu: většina tvrzení, která se běžně používají v souvislosti se stárnutím, jsou pověry, mýty a předsudky. Zkrátka není tak zle, jak si myslíme. Jenže dobrá zpráva má i svůj rub, totiž že většinové postoje vůči seniorům se opírají právě o pověry a předsudky.

Liší se naše představy o seniorech od skutečnosti?

V následujícím rychlém testu si to můžete vyzkoušet:

[WpProQuiz 4]

Generace ve věku padesát pět let a více je zdravější, než si myslíme, upozorňují odborníci zabývající se stárnutím. A ukazuje se, že i šťastnější.

Časopis The Economist publikoval závěr několikaletého výzkumu čtveřice amerických vědců, kteří zastávají tzv. teorii U.

Pocit spokojenosti průměrného člověka v průběhu postupujícího věku kopíruje tvar písmene U: Nejlépe se cítíme v mládí, pak přichází krize středního věku (někdy se tomuto období říká středněvěká puberta) a člověk je nespokojený, protože – zjednodušeně řečeno – neví, co si se sebou počít. Ve vyšším věku už jde křivka zase nahoru a vyrovnanost stoupá.

Ve všech obdobích platí, že pocit spokojenosti je podmíněný mnoha faktory, například pocitem zdraví. Všechny tyto faktory ale vnímáme subjektivně, to znamená, že objektivně „nemocnější“ člověk se subjektivně může cítit lépe než člověk zdravější.

A třeba pocit, že člověk v různých ohledech není tak rychlý jako ve dvaceti letech, se snáší mnohdy lépe později než ve středním věku.

Jak na seniory nahlíží společnost?

Stáří obecně je ve společnosti vnímané velmi negativně: scvrkává se pleť, ochabují svaly, tuhnou klouby, přicházejí nemoci, slábne zrak a zatemňuje se mysl. Vyhlídky se zdají být hrozné, jen o trochu lepší než smrt, ale ne zas o moc. Jenže strach ze stárnutí není na místě, protože život se nepodobá pomalému sestupu ze sluncem zalitých vrcholků směrem do údolí smrti, jak si myslíme. Je to spíše zhoupnutí, křivka opisuje tvar písmene U.

Na prahu dospělosti jsou lidé v průměru dost spokojení. Až do středního věku pocit spokojenosti klesá, dokud nedosáhne dna, které jsme si zvykli nazývat krizí středního věku. A množství studií ukazuje, že nejvíce stresujícím obdobím je skutečně střední věk. „Všichni po vás něco chtějí a máte toho dost. Jste méně šťastní, protože se cítíte buzerováni. Pokud to překonáte, uvidíte světlo na konci tunelu,” říká socioložka Elaine Wethingtonová z Cornellovy univerzity.

Potud nic nového, jenže pak nastává zlom. Někdo ztrácí krátkodobou paměť, někomu už tolik neslouží nohy, ale obecně platí, že lidé často nacházejí to, co hledali celý život: štěstí.

S věkem přichází štěstí

Ke stejnému zjištění dospěla i socioložka Yang Claire Yangová, jejíž výzkum se opíral o opakované rozhovory se vzorkem americké populace v letech 1972 až 2004. Průzkumu se zúčastnilo 28 tisíc lidí ve věku od 18 do 88 let. Zjistila, že nejšťastnějšími lidmi jsou právě příslušníci nejstarší generace. Během výzkumu byly na „škále štěstí” zaznamenány výrazné výkyvy, které odpovídaly celkové hospodářské situaci země. Ale v každém období byly právě nejstarší Američani těmi nejšťastnějšími.

Vědkyně upozorňuje, že ve stáří je samozřejmě nevyhnutelná jistá dávka zármutku, protože se lidé v pokročilém věku musejí častěji než ostatní vyrovnávat s bolestí a smrtí svých příbuzných a přátel. Na rozdíl od mladších ale dokážou být spokojenější s tím, co mají.

Linda Georgeová z Dukeovy univerzity je další vědkyně, která se dlouhodobě specializuje na stárnutí a která tyto závěry potvrzuje. Upozorňuje, že pocit štěstí u seniorů je částečně způsoben tím, že snížili své nároky a vyrovnali se s tím, co v životě dokázali.

Výzkumy ukazují, že mladí Afroameričané a chudí lidé jsou spíše méně šťastní než jejich bílí a zdravější spoluobčané. Tyto rozdíly se ale s přibývajícím věkem stírají. Nejméně šťastná je podle studie Yang Yangové generace lidí, kteří se narodili během baby boomu v USA na přelomu 40. a 50. let minulého století. Důvodem je především to, že jsou velmi nároční. „Na rozdíl od předchozích generací nesnížili svá očekávání. Pořád myslí na to, že by během důchodu měli dělat to, co ještě nestihli,” uvedla Georgeová.

Dlužno také dodat, že v rozporu se stereotypem o nešťastných, osamělých důchodcích jsou také senioři mnohem víc sociálně aktivní. V další studii Chicagské univerzity uvedly tři čtvrtiny lidí mezi 57 a 85 lety, že minimálně jedenkrát týdně provozují nějakou společenskou aktivitu. Mezi ně se počítá setkání se sousedy, chození na bohoslužby, dobrovolnické práce či různá skupinová setkání.

Dá se štěstí změřit?