V minulém dílu jsme si ukázali porovnání délky pracovního života žen a mužů v evropských zemích. Ve chvíli, kdy člověk opouští pracovní trh, často v domácnosti nastávají problémy s hospodařením. Tyto problémy podle průzkumu CVVM častěji uvádějí lidé se základním a středním vzděláním bez maturity, starší 60 let, nepracující důchodci, nezaměstnaní a dělníci s tím, že tato skupina lidí také častěji vnímá svou domácnost jako chudou.
Ze srovnání organizace Alternativa 50+ vyplývá, že 51 % českých domácností má potíže vyjít s měsíčním příjmem, a to ve chvíli, kdy žádný ze členů nevypadl z pracovního trhu. Pokud jeden ze členů domácnosti z pracovního trhu vypadne, stoupne podíl domácností, které s měsíčním příjmem nevyjdou, na 64 %. V obou ohledech je Česká republika při porovnání s dalšími zeměmi v rizikovější skupině zemí spolu s Maďarskem, Polskem a kupříkladu Španělskem.
Debata kolem demografického stárnutí se příliš často omezuje pouze na problém stárnoucí pracovní síly. Starší lidé jsou označováni za neproduktivní či ekonomicky neaktivní – produktivita a aktivita je tak rámována pouze ve vztahu k trhu práce. V těchto diskuzích jsou tudíž často zneviditelňovány jiné aktivity, které jsou součástí našeho života, jako je například péče o druhé, dobrovolnictví či aktivní zapojení se do života komunity, ve které žijeme.
Údaje představené v následující části přitom ukazují, do jaké míry a jakým způsobem se starší generace angažují rovněž v těchto formách aktivit. Zároveň je potřeba si uvědomit, že zapojení se do řady z těchto aktivit má dopad rovněž na pracovní dráhu lidí starších 50 let. Nejsilněji je tento efekt vidět na příkladu pečujících z tzv. sandwichové generace, kam často spadají osoby právě v tomto věku.
Ženy v porovnání s muži čelí ve vyšším věku většímu riziku nezaměstnanosti. Například v roce 2012 byla nezaměstnanost ve věkové skupině 50 –54 let mezi ženami o pět procentních bodů vyšší (20,4 %) než v případě mužů (15,4 %). Vyšší míru nezaměstnanosti přitom ženy vykazují ve všech následujících věkových skupinách. Liší se rovněž míra ekonomické aktivity mužů a žen po odchodu do důchodu.
Počet pracujících žen pobírajících starobní důchod ve věkové kategorii 50–64 let mírně převyšuje počet pracujících důchodců-mužů. Tato disproporce je ale ovlivněna vyšším počtem pracujících žen pobírajících pouze vdovský důchod a zejména vyšším rozdílem ve věku odchodu do důchodu pro muže a ženy. Ve věkové skupině 65+ již pracující muži pobírající důchod výrazně (zhruba o 12 %) převyšují počet pracujících žen.
Na genderové odlišnosti v podobě pracovní biografie – ať už se jedná o její přerušování, utlumení či ukončení – má výrazný dopad především rozdílné zapojení mužů a žen do péče. V pozdějším věku se u žen objevují další specifické nároky v podobě péče o stárnoucí členy rodiny (viz výše). Typickým pečovatelem se v těchto případech stávají právě ženy v pozdním produktivním věku, které povinnosti spojené s péčí o stárnoucí rodiče kombinují s péčí o dospívající děti.
V polovině případů se k tomu přidává i potřeba harmonizace se zaměstnáním. Tyto ženy jsou často označovány za „ženy uprostřed“, neboť se nacházejí uprostřed svého životního cyklu, obklopeny ze všech stran potřebami svých manželů a dětí, stárnoucích rodičů a svého zaměstnání.
Vyšší zapojení do péče má samozřejmě dopad i na pracovní život žen. Data EUROSTATu z roku 2011 týkající se důvodů, proč občané EU nehledají zaměstnání, například ukazují, že ženy ve více než 50 % případů uvádějí rodinné povinnosti jako hlavní důvod, proč momentálně nehledají zaměstnání. Muži tento důvod uváděli pouze v 7,4 % případech.
Díky delší průměrné délce dožití a přetrvávajícímu věkovému rozdílu rovněž ženy v pozdějším věku tvoří dominantní pečovatelky o své stárnoucí závislé partnery. Ovdovění lze považovat za silně genderovanou zkušenost. Ve věkové skupině 60+ každá druhá žena prošla zkušeností ztráty partnera. U mužů se jedná pouze o každého desátého.
Ve věkové skupině 60–64 let ovdoví již 20 % žen a vdovcem se stane pouze 5 % mužů. Zkušenost ovdovění představuje traumatický zážitek, který navíc následně ovlivňuje rovněž množství finančních zdrojů v domácnosti i dostupnost pomoci. Zjednodušeně řečeno, zatímco muži mohou v pozdějších letech, kdy potřebují péči, těžit z přítomnosti svých většinou mladších partnerek, ženám se podobných výhod nedostává.
Názor? Sem s ním!