Mamánci a tatínkovy holčičky?

Miléniálové, generace lidí, kteří se narodili zhruba mezi roky 1980 a 1995, jsou také známí jako generace Y. V českém, potažmo středoevropském prostředí jde o ty, kteří začali brát rozum až po pádu železné opony. Jsou mladí a nezkažení minulým režimem. Nezažili branná cvičení, navlékání plynových masek a nenosili na rukou igelitové pytlíky připevněné zavařovacími gumičkami. Podle majority, ale i mnoha médií jsou – zřejmě proto, že většinu, nebo dokonce celý svůj život prožili ve svobodě – ufňukaní a líní. Nezažili ani válku, ani socialismus. Nejsou shánčliví, jako byli jejich rodiče. Nezakládají rodiny hned po maturitě, případně nevychovávají potomky na vysokoškolských kolejích. Nic nevydrží. Drží se doma, jsou nesamostatní, neprůbojní. Jenže jak si ukážeme dál, tenhle pohled je velmi zdeformovaný; generace Y má totiž život daleko složitější než předchozí generace. Proč?

Když se zadíváme dál za český rybníček, uvidíme lidi, kteří jsou zadlužení po studiích, nucení přijímat téměř jakoukoli práci. A data se netýkají zdaleka jen Evropy – vždyť třeba v USA jsou lidé mladší třiceti let chudší než důchodci. Ve Španělsku je nezaměstnaných téměř 50 % mladých lidí. Výzkum upozorňuje i na to, že kromě krize mohou za současné deprese mladých jevy, ke kterým postupně dochází celých posledních třicet let.

Na jedné straně se mladým majorita společnosti posmívá, že se často drží doma v mamahotelu a nepostavili se na vlastní nohy, na druhou stranu se toho společnost leká a dovozuje z toho, že miléniálové jsou nesamostatní a líní. Jenže jen málokdo si dokáže představit, že milionů otevřených možností generace Y nevyužije jednoduše proto, že si je nemůže dovolit. Finančně. Protože nemůže zavadit o žádnou práci, protože za sebou nese dluh ze studií nebo protože si chce vybrat práci, která jim bude dávat smysl, ale ono na výběr moc není. A pokud skončí v jedné z mnoha korporátních mašinérií a začne „podávat výkon“, protože nic jiného se od ní nechce, nemá ani žádné extra prostředky, ani čas na vymýšlení plánů.

„Pravděpodobně poprvé v historii, až na období válek nebo přírodních katastrof, jsou příjmy mladých ve srovnání se zbytkem společnosti tak nízké,“ píše britský deník The Guardian a studie o počtech mladých, kteří opouštějí domov později, než bývalo obvyklé u předchozích generací, s těmito údaji korelují.

Při pohledu na podíl mladých lidí ve věku 25 až 34 let je zřejmá souvislost i s výší platů v daných zemích. Řeči českých rodičů dnešních miléniálů o tom, že se měli za socialismu špatně, tak docela neplatí. Rozhodně ne v tom, která z generací je od státu lépe materiálně zajištěna pro budoucnost. Podle sociologů totiž rodiče v obdobích rozvinutého sociálního státu získali víc, než si kdy představovali, zatímco jejich děti díky tomu vědí, co všechno nikdy mít nebudou. A tento stav se pak celkově promítne ve společnosti.

Takto vypadají podíly mladých Evropanů, kteří zatím nevylétli z rodného hnízda, podle údajů Eurostatu. Vidíme zřetelné rozdíly mezi severem a jihem Evropy, pro které existují dvě zásadní vysvětlení: Za prvé, země Středomoří, jako jsou Itálie a Řecko, mají tradiční silná vícegenerační rodinná pouta a dospělí mladí lidé, kteří bydlí se svými rodiči, nejsou stigmatizování jako v jiných částech Evropy. Druhým vysvětlením je finanční krize. V zemích, které byly zasaženy nejhůře, se odráží největší nárůst mladých lidí, kteří žijí se svými rodiči.

Kateřina Mahdalová 203 článků
Věnuje se datové a kontextové žurnalistice a svou profesi chápe jako službu veřejnosti. Autorka stovek vizualizací a analýz, založila web datovazurnalistika.cz, vedla datové projekty v České tiskové kanceláři, dlouhodobě spolupracuje s významnými světovými médii a agenturami (The Wall Street Journal, Deutsche Presse Agentur a dalšími). Za svou práci byla nominována na Novinářskou cenu v letech 2014 a 2018: poprvé v kategorii Inovativní online žurnalistika, podruhé za „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“. Miluje data a jejich vizualizace, stále se učí a jen tak se nevzdává. Říká-li někdo, že venku svítí slunce, a druhý, že prší, novinář/ka nemá slepě citovat oba. Má otevřít okno a ověřit, co se skutečně děje.