Znáte to: nestíhám, nevím co dřív, jsem v časovém presu… Zaneprázdněnost se rozšířila jako epidemie. Přitom podle vizionářů před sto lety jsme nyní měli pracovat zhruba 15 hodin týdně nebo odcházet do důchodu v 38 letech. Namísto toho má většina lidí pocit, že pracuje tvrdě jako nikdy dřív. Co s tím? Přestaňte být zavalení.
Navzdory všem technologickým výdobytkům, které nám usnadňují život ve všech směrech, umožňují nám komunikovat na dálku nebo netrávit hodiny ručním praním prádla, se nám času nedostává. Cítíme se být zavalení. Trefně o tom ve své knize Overwhelmed (Zavalená) píše novinářka Brigid Schulte (z týmu The Washington Post, oceněným Pulitzerovou cenou). Kniha má podtitul Práce, láska a hrátky, když nikdo nemá čas.
Pohled na český internet vypadá v kostce tak, jak je zachyceno na třech sceenshotech vlevo. Pracujeme, pracujeme, uklízíme, všechno pořád dokola, jsme unavení. Nejvíc povinností leží na ženách, které to zpravidla chápou jako samozřejmost (“nejsem žádná feministka”). Ostatně i Brigit Schulte, jejíž práce stojí na deadlinech, dobře ví, o čem mluví, a odkazuje mimo jiné na akademika Johna Robinsona, který tvrdí, že máme kvanta volného času, jenom ho nějak neumíme vidět. To se ale dá naučit.
Celý komentář britského deníku The Guardian v angličtině najdete ZDE.
Hodně štěstí!
