„Jednou se zase setkáme, Sanam“ je komiks, který vypráví fiktivní příběh afghánského chlapce Hamída na pozadí událostí po teroristickém útoku na Spojené státy v září 2001. A vyvíjí se dál v čase, kdy se v Afghánistánu začalo znovu dostávat k moci hnutí Tálibán.
V jakých poměrech se ocitli reální lidé, je veřejně známo například od Malaly Júsufzaiové, jež se ve svých sedmnácti letech se stala historicky nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír. Tu v prosinci 2014 získala společně s indickým kolegou Kailášem Satjárthím. Ocenění muslimky a hinduisty se stalo mimo jiné symbolem toho, že žádná náboženská víra není reprezentována homogenní masou lidí beze jmen.
Hamídův příběh pokračuje v době, kdy se spolu se svou matkou a sestrou ocitne nejen bez perspektivy, ale i v nebezpečí života (matka už nesmí vykonávat povolání učitelky, sestra nesmí do školy a chlapci hrozí, že bude násilím přinucen přidat se k Tálibánu). Rodina se odstěhuje k příbuzným do sousedního Pákistánu.
Drony
Na jaře 2014 web Datová žurnalistika připomínal, že bezpilotní letouny používají nejen Spojené státy, ale i Velká Británie a Izrael a že mezi cíle útoků patří Afghánistán, Pákistán, Jemen, Libye, Irák, Somálsko a pásmo Gazy. Útoků bylo podle zprávy zvláštního zpravodaje OSN mnoho stovek, přičemž některé statistiky uvádějí až několik tisíc zejména civilních obětí. Afghánští sourozenci Nabeela a Zubair, skuteční, nikoli fiktivní, před dvěma a půl lety při slyšení v americkém kongresu vzpomínali, jak jim dron v říjnu 2012 zabil babičku, a světová média silně kritizovala, že si sourozence vyslechlo pouhých pět kongresmanů. Chlapec pak ještě později vyprávěl novinářům, že už nemá rád modrou oblohu, ale naopak dny, kdy nesvítí slunce, protože to drony kvůli nízké viditelnosti nelétají.
A nyní zpět k Hamídově příběhu: Když jeden z dronů zabije jeho otce, zbytek rodiny se snaží alespoň jemu zajistit lepší život. Další děj komiksu zachycuje Hamídovo putování z Pákistánu až do Evropy.
Média i hlava státu přispívají k předsudkům
Komiks přichází do škol právě v této době, kdy českou společností hýbe debata o migrační krizi. Řada médií přispívá k šíření paniky a kromě tzv. alternativních webů, které cíleně a ve velkém publikují hoaxy a lži, například i velké televizní stanice podporují předsudky, jak si všímají odborníci. Autoři jednoho z výzkumů poukazují na to, že televize prakticky nereferují o životních příbězích uprchlíků nebo o příčinách jejich cesty ze země původu do Evropy. „Pokud ale média nezdůrazňují, že se v daných oblastech válčí, působí to tak, že příčinou krize jsou uprchlíci sami,“ citovaly Hospodářské noviny sociologa Pavla Pospěcha, který výzkum vedl. Potlačení humanitárního hlediska a nedostatečná pozornost věnovaná kritické situaci v zemích původu mohly divákům odebrat či výrazně omezit možnost soucitu s lidmi na útěku.
Svými výroky jitří atmosféru i prezident Zeman, čehož si všímají zahraniční média, mnozí politici a instituce. Například vysoký komisař OSN pro lidská práva Zemanovy výroky označil za xenofobní a islamofobní, když Miloš Zeman mluvil o řízené invazi nebo o tom, že si většina uprchlíků nezaslouží soucit. Jenže soucit je důležitý projev lidskosti a společně s věrností, čestností a odvahou patří mezi základní lidské ctnosti (Aristoteles). „Soucit je neuvěřitelně silná emoce,“ říká Deryl Cameronová z University of North Carolina, „tak silná, že je někdy nazývána morálním barometrem.“ Ve studii publikované časopisem Psychological Science, Cameronová ukazuje, že když nedáváme průchod soucitu, snižuje to naše odhodlání k etickému chování. Projevit soucit však není totéž co nechat se zmítat emocemi a rezignovat na rozum.
Stupidní propaganda podle Zemana
Komiks byl kladně recenzován ministerstvem školství a připravený jako pomůcka pro učitele. Rušno kolem něj způsobila původně TV Nova, jejíž redaktor natočil v den, kdy organizace Meta komiks představila veřejnosti, úvodní zprávu Televizních novin s titulkem Svérázný komiks má mládež naučit pochopit migraci (link v době vzniku tohoto textu, 9. 2. 2016, není aktivní). Odvysílaná zpráva však byla zcela zkreslená, jak je detailně popsáno v článku Deníku Referendum.
Část české veřejnosti v čele s prezidentem Zemanem následně komiks označila za stupidní propagandu, která zjednodušuje situaci kolem migrace, a zcela ignorují, že smyslem komiksu je pomoci mluvit o migraci obecně, nikoli pouze osvětlit aktuální migrační vlnu. „Je to další idiotský projekt vysokého komisaře OSN pro uprchlíky,“ oznámil prezident novinářům a ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD), jejíž ministerstvo komiks dříve kladně recenzovalo, se po interpelaci ze strany Miroslavy Němcové (ODS) od výukových materiálů distancovala s tím, že MŠMT mu nedalo ani záštitu, ani finanční podporu a že v žádném případě nedovolí, „aby tímto způsobem byly strašeny nebo zatahovány do celospolečenské vážné debaty děti“. Zcela tím pominula, že školáci aktuální dění reflektují prostřednictvím svých rodičů, zpráv v médiích i diskusí na internetu a vyřazovat je z debaty nejde, naopak je velká šance otevřít kultivovanou rozpravu na půdě školy a podpořit jejich mediální gramotost.
Tento její krok považovalo za dílčí vítězství hnutí proti islámu (připomínáme, že je už několikátým rokem v hledáčku BIS kvůli šíření nenávisti a kyberšikaně, jíž se jeho sympatizanti dopouštějí, a že jeho hlavní postava Martin Konvička byl v listopadu 2015 obviněn z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob). Pracovníci organizace Meta, která českou verzi komiksu publikovala, se vzápětí ocitli pod palbou anonymních výhrůžek v takové míře, že byli nuceni obrátit se na policii. Totožný scénář popsala kupříkladu přítelkyně muže, jehož pro jeho vyznání nedávno v Praze dva útočníci bodli nožem do břicha, ale i řada nevládních organizací: Konvičkovo hnutí na sociálních sítích ukáže prstem a špinavou práci anonymně odvedou jeho příznivci nebo členové.
Bojíme se dystopie?
Redaktor Novy cílil na jedinou okrajovou kapitolu z metodické příručky, problematizoval ji a líčil divákům, že celá metodika štěpí učitele (kteří ji však ještě neznali) na dva tábory. Zmíněná kapitola se týkala modelové situace po výbuchu atomové bomby, a kdybychom ji měli odmítnout coby nepřípustné „strašení dětí“, museli bychom pak školáky „chránit“ například také před všemi dystopickými romány.
Za strašení dětí a nebezpečnou propagandu bychom považovali nejen knižní klasiku (Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, Orwellovy romány 1984 a Farma zvířat nebo Čapkovu Válku s mloky), ale i velkou část filmové produkce (Mechanický pomeranč, Brazil, Mad Max). Politici by se vymezovali vůči knižním i filmovým Hunger Games. Tuzemští nakladatelé už minimálně čtyři roky pozorují, jak roste obliba tohoto žánru mezi mladými čtenáři, dlužno však dodat, že zájem o sci-fi, fantasy, utopii i antiutopii, stejně jako o obavy o vývoj světa tradičně k dospívání patří.
Jinými slovy nic alarmujícího se neděje, a to ani v případě komiksu o Hamídovi. Přesně do chvíle, než si ho populističtí hráči na politické scéně, jimž se projevy soucitu ani pluralita názorů nehodí do krámu, začnou brát do úst a přímo či nepřímo vyzývat k násilí.
[slideshow_deploy id=’9239′]
A aby se nezapomnělo: Jedním ze základních cílů vzdělávání tak, jak je uveden v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, je „vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi“. Komiks i metodika jsou jedněmi z nástrojů, které mohou svým dílem přispět k naplnění tohoto cíle.
Zde nabízíme ke stažení komiks (Jednou se zase setkáme, Sanam) i metodickou příručku (Hello Czech – metodika) ve formátu pdf. Publikujeme také související film o kurdské dívce Šádí, která byla samotná poslána do Švédska (její postava se mihne v komiksu), o jejím stesku po matce a osobní odvaze při přizpůsobování se novému světu.
Psáno pro HateFree.cz 
