Se vzrůstajícím počtem obyvatel roste i spotřeba vody, jenže klimatické změny, průmyslový odpad, zvyšující se objem používaných hnojiv na produkci potravin značně ovlivňují vodní zdroje a způsobují, že se zásoby vody v mnoha regionech světa zmenšují. Ve vodních tocích končí denně až 90 % průmyslového odpadu. Konflikty a přírodní pohromy mají katastrofální dopady na životy lidí v rozvojových zemích, vedou k nedostatku kvalitní čisté vody, narušují vodní zdroje, zvyšují riziko nemocí a infekcí a jak zmiňujeme v úvodu, infekcí zasažený organismus se odvodňuje, nevstřebává živiny a hladoví.

Kolik procent obyvatel nemá přístup k pitné vodě? Najetím myši na konkrétní zemi se zobrazí přesný údaj. Mapy v jednotlivých záložkách pak zobrazují země podle výše procent.

celý svět


[show-map id=’6′]

> 10%


[show-map id=’11‘]

> 20%


[show-map id=’13‘]

> 30%


[show-map id=’12‘]

Následující graf zobrazuje vývoj v čase u všech zemí (osa x). Osa y zobrazuje procento obyvatel konkrétních zemí, kteří nemají přístup k pitné vodě. Data za různá časová období jsou odlišena barevně. Pohybujete-li myší po bodech zobrazující údaje za rok 2014 (podle toho roku jsme všechny země seřadili), můžete sledovat, jak se dostupnost vody v předchozích letech u té které země proměnila. Vidíte-li body nad kroužkem za rok 2014, znamená to, že se situace zlepšila (na první pohled je patrné, že se tak stalo ve většině zemí). Jsou-li body pod kroužkem za rok 2014, znamená to naopak, že se situace zhoršila, jak je vidět například v Súdánu, Tanzánii, Jemenu, Uzbekistánu či Turkmenistánu.


Graf ve vysokém rozlišení se zobrazí ZDE


Voda je bezesporu jedním z nejcennějších zdrojů planety a je nezbytná pro lidský život. Celých 99,5 % molekul lidského těla tvoří právě molekuly H2O. Toto vnitřní vodní prostředí musíme neustále doplňovat, abychom žili. A kvalitu našeho žití přitom zdroj určitého typu pitné vody může ovlivnit velmi zásadně. Přístup ke kvalitní pitné vodě je základním lidským právem a také základním předpokladem udržitelného rozvoje. Účinky na lidské zdraví nemá jen voda, kterou člověk denně pije, ale také ta, kterou používá při produkci potravin, přípravě jídla, k napájení hospodářských zvířat, k osobní hygieně, uklízení a praní. Jsou-li zdroje vody vzdálené i několik kilometrů, miliony (zejména) žen a dětí stráví několik hodin denně chozením pro vodu. „Přístup ke zdrojům pitné vody znamená přístup ke vzdělání, pracovním příležitostem a hlavně otevřené dveře k budoucnosti, kterou si přejeme pro naše vlastní rodiny a všechny kolem,“ upozorňuje oblíbený americký herec Matt Damon, který se už několik let angažuje v problematice dostupnosti pitné vody se svou neziskovou organizací water.org.

Lidé již ve starověku věděli, že mezi vodou a zdravím existuje souvislost – třeba mezi vodou z bažinatých oblastí a výskytem horečky. Bylo to empirické zjištění, které zmiňuje ve svých spisech například již Hippokrates. Trvalo však až do 18.–19. století, než díky rozvoji přírodních věd a pokrokům v chemii, mikrobiologii a epidemiologii mohli být konkrétní původci „vodních nemocí“ poprvé identifikováni.

Známý je příběh londýnského lékaře Johna Snowa, který v roce 1854 dokázal, že epidemie cholery byla způsobena závadnou pitnou vodou, protože v Broad Street onemocněli jen ti lidé, kteří používali vodu z jedné určité studny. Bylo to mnoho let před tím, než Robert Koch v Egyptě objevil a prokázal původce cholery. (Mimochodem, Snowova mapa výskytu cholery je dnes prezentována jako vynikající ukázka datové žurnalistiky.)

Závadná voda přináší nemoci (choleru, tyfus či malárii), které jsou mnohdy smrtelné. Parazit způsobující malárii, zahubí asi milion lidí každý rok. Podle organizace UNICEF umírá více než 90 % z nich v subsaharské Africe a většinu obětí tvoří děti mladší pěti let. Pokud se některým nakaženým lidem daří přežívat, infekce je natolik vyčerpává, že nejsou schopni vykonávat ani nenáročnou práci. V přístupu k vodě mnohdy brání rozhodnutí politiků a bohatých rozvinutých zemí se problémy s nedostupností a špatnou kvalitou vody nedotýkají jen zdánlivě. Důkaz najde Evropan nebo Američan ve vlastním nákupním košíku. Třeba takové růže ve váze na našem stole: kvůli nim vysychá jezero Naiwasha v Keni. Nebo trička v našem šatníku: výroba jednoho bavlněného trika spolkne 2 700 litrů vody, a to často v oblastech, kde voda nestačí ani pro obživu místních obyvatel.

Přírodní zdroje drancují nadnárodní korporace

Příklad z Nigérie:

Flag_of_Nigeria

Čtyři nigerijští farmáři se obrátili na nizozemský soud poté, co jejich živobytí zcela zničila kontaminace ropou z provozu společnosti Shell. Soud na konci ledna loňského roku uznal nároky jednoho ze žalobců s odůvodněním, že společnost Shell Nigeria porušila v tomto případě svou povinnost řádného hospodáře tím, že nepřijala rozumné kroky k zamezení narušování ropných vrtů třetími stranami a následnému úniku ropy, a nařídil jí zaplatit postiženému farmáři náhradu.

  • Sabotáže ropovodů v deltě Nigeru jsou jednou z příčin znečištění tamního životního prostředí, ale zdaleka se nejedná o tak závažný problém, jak jej vykresluje oddělení pro styk s veřejností společnosti Shell. Řada úniků ropy je způsobena spíše závadami na zastaralých a neudržovaných potrubích. Prohlášení společnosti Shell o rozsahu sabotáží a vzniklých škodách zpochybňují místní orgány i nevládní organizace, včetně Amnesty International.
  • Rozhodnutí soudu však představuje těžkou ránu pro zbylé tři farmáře, jejichž nároky nebyly uznány. Zde se ukázaly neuvěřitelné překážky, se kterými se potýkají lidé z delty Nigeru při dlouhodobé snaze domoci se spravedlnosti po více než půlstoletí znečištění svého životního prostředí. Žalující strana stála téměř před nemožným úkolem prokázat své nároky. Farmáři stavěli svou žalobu na tom, že znečištění prostředí ropou vzniklo v důsledku provozních havárií a nikoli sabotáží a poukazovali na velkou míru odpovědnosti naftařské společnosti. Jenže při posuzování nároků žalující strany se musel nizozemský soud spolehnout na vyšetřovací zprávy samotné společnosti Shell, která se ocitla ve zjevném konfliktu zájmů. Navíc i když se vyšetřování oficiálně účastní i zástupci místních samospráv, místní obyvatelé se závěry nesouhlasí, jenže nemají vůbec naději na nezávislé hodnocení případů úniků ropy a následných ekologických škod.
  • V tomto případě farmáři vůbec neměli přístup k informacím a odborným posudkům, které by jim umožnily zpochybnit prohlášení společnosti Shell. Vyžádali si přístup ke klíčovým dokumentům společnosti Shell, avšak aby dostali potřebné informace k dispozici, museli by podle nizozemských právních předpisů v podstatě prokázat své nároky ještě před začátkem soudního líčení. Jejich žádost proto byla zamítnuta.
  • V situaci, kdy jedna strana drží v ruce všechny karty, mohou být takováto pravidla na uchování důvěrnosti dokumentů přímou překážkou dosažení spravedlnosti, protože se tím upevňuje hluboká nerovnováha moci. Rozhodnutí nizozemského soudu také odkrývá zásadní nedostatky nigerijského práva (použitého v tomto případě). Organizace Friends of the Earth Netherlands, která dostala příležitost přednést v tomto případu svá stanoviska, argumentovala, že by společnost Shell měla nést odpovědnost za svou neadekvátní reakci na úniky ropy. Soud však shledal, že podle nigerijského práva je možné uznat odpovědnost za následky ropných havárií, ale nikoli za nečinnost společnosti.
  • Zdlouhavé a nedostatečné odstraňování následků ropných havárií může závažně zhoršit poškození životního prostředí, čímž dochází k porušování lidských práv, zejména práva na zdraví, jídlo, vodu a živobytí. V roce 2011 zveřejnila OSN informace o závažných a systematických problémech s činností společnosti Shell při odstraňování škod v deltě Nigeru, což neodpovídá ekologickým standardům podle nigerijského práva ani vlastním standardům společnosti.
  • Nigérie nedokáže řádně regulovat činnost ropných společností a omezovat negativní následky jejich činnosti, rozsudek nizozemského soudu v případu čtyř farmářů proto představuje alespoň malé vítězství. Také ale také poukazuje na skutečné problémy, se kterými se musejí vypořádat oběti znečištění, a na porušování lidských práv ze strany nadnárodních společností.

(Podobných příkladů existuje spousta po celém světě: v poslední době vzbudil pozornost například klip indické rapperky Sofie Ashraf, která se zostra pustila do holandsko-britské společnosti Unilever. Její indická pobočka totiž ve městě Kodaikanal před čtrnácti lety zrušila toxický provoz továrny na teploměry, ale ani neodškodnila postižené zaměstnance, ani nezlikvidovala nashromážděný odpad, který kontaminuje vodní zdroje.)


rozvojovka

Speciál vznikl ve spolupráci s programem Rozvojovka, který organizuje Člověk v tísni.


podvyziva1aa

hygiena1baaa

rozvojovka