Jak naznačujeme v úvodu, v globálním měřítku existují na světě extrémní nerovnosti a nejinak tomu je i v případě příjmu potravy. Lidé mají v důsledku selektivního ekonomického i společenského vývoje velmi odlišné podmínky v přístupu k potravinám a vedle sebe tak koexistují dvě protichůdné situace: na jedné straně stojí vyspělé země, zemědělská nadprodukce, vysoký životní standard a rostoucí energetický příjem z potravin vedoucí až k nadbytečnému příjmu, který zapříčiňuje nadváhu až obezitu a nese s sebou riziko rozvoje civilizačních chorob. Obyvatelé těchto zemí jsou – možná překvapivě – ohroženi podvýživou, ačkoli hlady netrpí. Až třetině z nich chybí zásadní živiny (například kvalitní bílkoviny, vitaminy či stopové prvky) důležité pro zdravý růst a vývin u dětí nebo pro rekonvalescenci u lidí starších či nemocných.
Na straně druhé stojí neefektivní či exportně zaměřená zemědělská produkce, chudoba a hlad v rozvojových zemích. To vše navzdory faktu, že potravin je na světě dostatek pro všechny. Zásadní rozdíl je v tom, že obyvatelé rozvojových zemí podvýživou nejsou jen ohroženi, ale skutečně jí trpí.
Mapa světa podle indexu podvýživy: Kliknutím na konkrétní zemi se zobrazí graf, který zachycuje vývoj indexu podvýživy od roku 1990. Mapy v jednotlivých záložkách pak zobrazují země podle výše indexu.
[tabby title=“celý svět“]
[show-map id=’4′]
[tabby title=“> 5″]
[show-map id=’15‘]
[tabby title=“> 10″]
[show-map id=’8′]
[tabby title=“> 20″]
[show-map id=’7′]
[tabbyending]
Následující graf zobrazuje vývoj v čase u všech zemí (osa x). Osa y zobrazuje index podvýživy v konkrétních zemích. Data za různá časová období jsou odlišena barevně. Pohybujete-li myší po bodech zobrazující údaje za rok 2014 (podle toho roku jsme všechny země seřadili), můžete sledovat, jak se index v předchozích letech u té které země proměnil. Vidíte-li body nad kroužkem za rok 2014, znamená to, že se situace zlepšila (na první pohled je patrné, že se tak stalo ve většině zemí). Jsou-li body pod kroužkem za rok 2014, znamená to naopak, že se situace zhoršila, jak je vidět například v Sýrii, Moldávii, Iráku, Paraguayi, Súdánu nebo ve Východním Timoru.
Graf ve vysokém rozlišení se zobrazí ZDE
Priorita zajištění dostatečné a kvalitní výživy obyvatelstva světa je otázkou nejen humanitární, ale také ekonomickou. Dostatečná a kvalitní výživa jednoznačně patří k základním podmínkám života a zajišťuje kvalitní život. U osob, které hladem netrpí pouze krátce a přechodně, nýbrž chronicky, dochází ke zpomalování metabolismu a následně k nemožnosti udržet si žádoucí míru fyzické aktivity. Chronicky hladoví nemohou zcela naplnit svůj potenciál a zvyšuje se u nich náchylnost k nemocem. Pro oslabený organismus mohou mít i poměrně banální onemocnění fatální dopady: zvyšuje se riziko předčasného úmrtí. Organizace Člověk v tísni ve své kampani 5 věcí rozhoduje podrobně popisuje následky podvýživy: Děti mají slabší organismus a jsou často nemocné, nedostatkem živin se jim méně rozvine mozek a dosahují ve škole horších výsledků, bez vzdělání si v dospělosti vydělají méně a nepřispívají tolik k rozvoji svých zemí, u podvyživených žen je větší riziko, že porodí podvyživené děti. Situace je sice komplikovaná, nikoli však neřešitelná.
Tři mýty o chronickém hladu
1. Lidé jsou podvyživení, protože planeta Země jich tolik nedokáže uživit
Na světě lze vypěstovat dostatek potravin, které obsahují živiny potřebné pro zdravý a plnohodnotný život. Nelegální zábory půdy, ozbrojené konflikty, klimatické změny či málo rozvinuté trhy však v řadě zemí lidem ztěžují možnost vypěstovat si to, co potřebují. Ve městech, kde nyní žije více než polovina obyvatel celé planety, je jídla dostatek. Málo pracovních příležitostí však znamená, že si jej lidé často nemohou koupit. Problém tedy není ve schopnosti Země nás uživit, ale ve špatné dostupnosti potravin.
2. Zachraňovat podvyživené děti v době přelidnění Země je nesmysl
Nejlepší odpovědí na dilema, zda má smysl investovat do řešení podvýživy, je rychlý přehled toho, co se stane, pokud ji řešit nebudeme: podvýživa prokazatelně snižuje vzdělanost a příjem lidí, a tím se podílí na zvyšování chudoby. Ta je jednou z hlavních důvodů, proč řada rodin preferuje mít více dětí a pojistit se tak na budoucnost. Řešení podvýživy se tedy po všech stránkách vyplatí: přispívá k lepšímu vzdělání a ekonomickým ziskům, které jsou hlavními předpoklady pro vyváženější populační růst.
3. Podvyživeným dětem stejně nemůžeme pomoci
Opak se již stal pravdou: desítky let práce vědců přinesly jasné důkazy o tom, jaké intervence dokáží účinně řešit hlavní příčiny podvýživy. Patří mezi ně například výhradní kojení během prvních šesti měsíců, používání vitaminových doplňků během těhotenství, mytí rukou ochraňující děti před infekcemi či přidávání zdravé zeleniny do rodinného jídelníčku.
Zábory půdy chudobu místních prohlubují
Půda je pro většinu obyvatel rozvojových zemí životně důležitá, je na ni totiž vázána jejich obživa. V současné době se ukazuje být rozsáhlým problémem tzv. land grabbing, tedy zábory půdy soukromými investory. Týká se například lidí v Kambodži, Sierra Leone, v Ugandě, Indonésii a Malajsii, Nigérii, Brazílii a mnoha dalších obyvatel „zemí na prodej“. Pro vysídlené obyvatele to pak má fatální důsledky.
Příklad z Etiopie:
Tamní vláda prodala nebo pronajala zahraničním investorům půdu o rozloze více než 3,5 milionů hektarů (necelá polovina ČR). Podvýživou zde trpí 41 % populace (index 24,4 patří k alarmujícím, viz mapa výše) a chronicky hladoví celá desetina místních obyvatel. Na zemědělství jich je závislých 85 %, jak uvádí BBC (nejčastěji jde o drobné zemědělce hospodařící maximálně na 2 hektarech půdy, což nestačí k produkci odpovídajícího množství jídla pro průměrnou rodinu).
- Zemědělské projekty zahraničních investorů, jimž se země naplno otevřela, však ohrožují už tak chatrnou potravinovou bezpečnost chudého venkovského obyvatelstva. Jak letos v dubnu připomněl britský deník The Guardian, situace v Etiopii se už řadu let nemění a její obyvatelé se marně dovolávají zastání. Kromě přebujelé korupce ve vládních kruzích média upozorňují i na zoufale nedostatečnou svobodu projevu: novináři a aktivisté popisují orwellovské poměry, kdy tisíce úředníků kontrolují telefonáty a e-maily a kdy je jakýkoli byť jen náznak odporu okamžitě tvrdě potlačen.
- Půdu vlastní oficiálně stát, vláda vytvořila velmi atraktivní investiční klima a láká mj. na přístupnou kvalitní půdu, bohaté vodní zdroje, ale i na relativně efektivní investiční proces, nejrůznější daňové výjimky, ochranu před vyvlastněním a levnou pracovní sílu. Etiopská agentura na podporu investic napomáhá produkci některých plodin ve velkém měřítku nebo podporuje jejich export. Etiopská rozvojová banka poskytuje schváleným projektům až 70% půjčky v případě, že investor dodá 30 % v hotovosti. Dohody s investory se běžně uzavírají na 10, 30 či 50 let, zatímco místní farmáři je často musí obnovovat každý rok.
- Oficiální údaje o rozsahu poskytnutých dohod se pak rozcházejí s tvrzením médií a přímých svědectví. Vláda také tvrdí, že každý projekt obsahuje konzultační proces s dotčenou populací, že nedochází k žádnému přesidlování a poskytována je jen „nevyužitá“ půda, realita je většinou opačná. Farmáři nedostávají žádné kompenzace a jsou nuceni opustit své domovy, kvůli čemuž se jejich schopnost produkce potravin ještě zhoršuje. Chybí také kontrola nad zacházením s vodou a přírodními zdroji.
- Mezi hlavní zahraniční investory patří Indové, Číňané, Turci, Saudové, Němci a Britové (najdete zde značky Heineken, H & M, nedávno probíhala jednání s řetězcem Walmart). Nikdo z nich většinou nezohledňuje význam půdy pro původní obyvatele (základní zdroj obživy, citová, historická, spirituální a politická záležitost). Půda patří historicky k vesnicím a každé narušení nebo zpochybnění tradičních vazeb se považovalo za důvod k válce. Navíc neexistuje nic jako „nevyužitá půda“, kterou oficiálně stát poskytuje. Neobdělávaná půda slouží k pastvě pro dobytek, je místem, kudy ženy chodí pro vodu, dřevo na topení či léčivé byliny. Masivní odlesňování, ztráta biodiverzity a měnící se klima mají vliv na nepředvídatelné výkyvy počasí a častější a intenzivnější období sucha. Podle Finantial Times letošní odhady říkají, že objemy zahraničních investic v Etiopii se v následujících třech letech vyšplhají na rekordních 1,5 miliardy amerických dolarů ročně. Sedmiprocentní hospodářský růst pak velmi kontrastuje s tím, že minimálně třetina populace vydělává méně než jeden dolar denně.
- Etiopský ekonom Berhanu Nega se v roce 1994 vrátil z emigrace v USA do Addis Abeby, kde byl roku 2005 zvolen primátorem. Vládní strana ho však neprodleně nechala zatknout a na 21 měsíců ho spolu s mnoha jeho spolustranníky uvěznila. Po propuštění se Berhanu Nega vrátil do Spojených států, kde dodnes působí jako profesor ekonomie na Bucknellově univerzitě. V dubnu 2009 byl obviněn ze spiknutí a etiopský soud ho v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti. Třiatřicet dalších opozičních politiků pak bylo odsouzeno k doživotnímu vězení. Používání soudního systému jako nástroje útlaku opozičních stran i novinářů bylo opakovaně zdokumentováno mezinárodními organizacemi pro lidská práva, podrobnosti lze nalézt ve výročních zprávách Human Rights Watch nebo Amnesty International.
- Svůj příběh popsal pro iDnes etiopský migrant, agronom Boru Bíjja, který čeká v přístavu Calais, až mu bude umožněn vstup do Velké Británie. Z rodné země ho vyhnaly politické poměry, byl několikrát uvězněný. Na cestu se mu složila početná rodina. „Naposledy jsem ve vězení skončil na půl roku. Pak se mojí rodině podařilo uplatit policii a složili se mi na cestu ze země. Vydal jsem se přes saharskou poušť do Libye,“ vylíčil třiatřicetiletý otec tří dětí českému novináři.
Speciál vznikl ve spolupráci s programem Rozvojovka, který organizuje Člověk v tísni.
