Mons. Václav Malý: Pomáhat a chránit

Otevřený dopis ministru vnitra a policejnímu prezidentovi

Když první vyšetřování sporných zásahů policie během návštěvy čínského prezidenta nepotvrdilo, že by policisté jednali na něčí pokyn, ale jen z „přílišné horlivosti“, vedení police si oddechlo. Fakt, že policisté jednají „horlivě“ takovýmto způsobem, může být však ještě víc znepokojivý, než kdyby konkrétní velitel vydal neadekvátní pokyny.

Horlivost české policie, která vyvolává u řady lidí rozporuplné pocity, neprovázela jen návštěvu čínského prezidenta. Ano, mediální pozornost vzbudilo především zamezení pokojné a povolené demonstrace na Hradčanském náměstí, požadavky na odstranění tibetských vlajek, mj. z budovy FAMU či velkoplošného plakátu dalajlámy s Václavem Havlem. Zatímco ale čekáme na detailnější prošetření těchto případů, na sociálních sítích jsou zaznamenány další případy používání neadekvátních donucovacích prostředků, verbální útoky policistů či nepochopitelné blokování dálnice v obou jízdních pruzích vozidly policie doprovázejícími motorkáře z ruského klubu Noční vlci. Těžko bez detailní znalosti posuzovat jednotlivé případy. Nelze se však ubránit dojmu, že konkrétní jednotlivci se nerozhodovali vedeni úvahou, jak by asi na jejich místě postupoval antikonfliktní tým, a už vůbec ne v duchu hesla české policie Pomáhat a chránit. Naopak – jakoby horlivý přístup byl v těchto případech spíš výrazem arogance a mocenské převahy.

Pro mnoho lidí je nepochopitelné, že by k podobným případům mohlo dojít bez jasného příkazu velení. Připusťme však, že dotyční si prostě takto vyložili očekávání svých nadřízených, ať už bylo vyřčeno či ne. K policejní práci ovšem bezmyšlenkovitá horlivost nepatří. Každý policista se má řídit především zákonem o Policii České republiky (273/2008 Sb.), tedy normativním textem, který příslušníkům policejních složek říká, jak mají postupovat. (Na rozdíl od běžných zákonů, jimiž se řídíme všichni, a kde platí, zjednodušeně řečeno, co není zakázáno, je dovoleno.) Málokdo si například uvědomuje, že policie i v tak banální záležitosti jako je prokázání totožnosti musí postupovat v souladu s § 63 výše uvedeného zákona. Nemůže tedy legitimovat obyvatele bezdůvodně. A pokud tak činí, může takové jednání působit jako snaha o zastrašování či prostě zneužití mocenské pozice.

Hranice mezi nutností rychle jednat v nenadálých situacích a zneužitím pravomoci veřejného činitele je velmi tenká. Sklon využít pozice silnějšího je blízký většině lidí. Už v Bibli Ježíš reaguje na otázku tehdejších římských vojáků „A co máme dělat my?“ slovy: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ (Lk 3,14)

Právě proto má policie svůj zákon a policisté skládají služební slib, který začíná slovy: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení…“

Jedině horlivost uplatňovaná v souladu se zákonem a v duchu policejní přísahy může prohloubit důvěru v Policii České republiky. Bez důvěry v policii se právní stát a demokratická kultura neobejde. Važme si proto policistů, kteří berou svůj slib vážně. A všichni, počínaje vedením policie i politiky a běžnými občany konče, vytvářejme prostředí, kde se každý policista může hrdě přihlásit k heslu Pomáhat a chránit. K tomu patří i veřejná diskuse o sporných aktivitách některých policistů a oprávněný požadavek na jejich prošetření.

V Praze, dne 17. května 2016

Mons. Václav Malý, biskup

 

Pozn. red.: Pražské arcibiskupství tento otevřený dopis, který publikovalo v záložce svých tiskových zpráv, po krátké době z neznámého důvodu smazalo. 

Mons. Malý - TZ - smazána z webu arcibiskupství1

Mons. Malý - TZ - smazána z webu arcibiskupství