Co víme nyní?
Na konci ledna zdravotničtí pracovníci sledovali přesně tři příznaky: horečku, kašel a dušnost. Ale jak se počet infekcí po celém světě vyšplhal, seznam symptomů začal růst. Někteří pacienti ztratili čich a chuť. Někteří měli nevolnost nebo průjem. Někteří měli arytmie nebo dokonce infarkty. Někteří měli poškozené ledviny nebo játra. Někteří měli bolesti hlavy, krevní sraženiny, vyrážky, otoky nebo mrtvice. Mnozí neměli žádné příznaky.
Virus se jmenuje SARS-CoV-2 a způsobuje nemoc zvanou Covid-19. Naproti tomu Virus SARS-CoV-1 je mnohem starší virus, který byl poprvé pozorován v listopadu 2002 v čínské provincii Kuang-tung.
Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než třiceti zemí, nakazila přes osm tisíc lidí, z nichž 774 lidí usmrtila. Tento virus způsobuje nemoc SARS, neboli těžký akutní respirační syndrom.
Důvody k obavám by vznikly ve dvou situacích:
- Kdyby při stále stejném způsobu vyšetřování rostl počet případů exponenciálně (explozivně se chovající epidemie). To by znamenalo, že narůstá koncentrace viru v prostředí, kde se shromažďuje velký počet lidí. Osoby žijící v tomto prostředí jsou tedy vystaveny podstatně vyšší infekční dávce, a úměrně tomu se zvýší i riziko, že nemoc u nich bude mít závažný průběh.
- Kdyby se infekce dostala do komunity jedinců s oslabenou imunitou, typicky do domovů seniorů nebo do zdravotnických zařízení, a začala se mezi nimi šířit.
Důsledkem obou těchto situací by byl rychlý nárůst počtu těžkých případů. To představuje velkou zátěž pro celý zdravotnický systém a jeho důsledky se mohou projevit i v oborech, které se léčbou infekčních nemocí vůbec nezabývají.