Společnost, kultura, technologie – to zní jako tři různé světy, které se najednou mají propojit. Zorientovat se v tom znamená nejdřív pochopit, jak moc jsou tyhle oblasti vlastně provázané. A že technologie nejsou neutrální – naopak, jsou hluboce společenské.

Takže pěkně od začátku, od základních pojmů jako inkluze, participace, digitalizace, komunita… a zároveň o tom už přemýšlím ve velmi praktickém kontextu a těžím z toho, co už se na KISKu naučila: Co znamená digitální vyloučení? Pro koho jsou veřejné služby intuitivní – a pro koho naopak nejsou? Jaká je role kulturních institucí ve světě, který se digitalizuje rychleji, než ho část společnosti dokáže sledovat?

A pak se mi to celé začalo skládat dohromady. Uvědomila jsem si, že jde hlavně o porozumění tomu, kdo zůstává pozadu a proč. A že smyslem kulturní a informační práce není jen zprostředkovávat informace, ale i budovat důvěru, srozumitelnost a přístupnost.

Praktická část, kdy jsme s Terezou a Evou navrhovaly vzdělávací klub pro seniory v Městské knihovně Jaroměř, byla vlastně přirozeným pokračováním. Nebyl to „jen úkol do školy“, ale návrh reálné služby, kterou Tereza jako knihovnice skutečně plánovala zavést. To nás donutilo promýšlet úplně všechno: nejen obsah setkání, ale i způsob přihlašování, technické zázemí, způsob komunikace, zpětnou vazbu… A hlavně to, jak se asi cítí někdo, kdo se bojí otevřít e-mail, protože neví, co kde zmáčkne.

Upřímně, díky designovým předmětům  dnes přemýšlím jinak. Prostě se mi uvažování posunulo. Neptám se jenom „jak to zařídit co nejefektivněji“, ale „pro koho to je, jak to pro něj bude čitelné, bezpečné, srozumitelné“. A právě tohle vnímám jako největší přínos: schopnost kombinovat kulturní citlivost s technologickým vhledem – a hledat řešení, která dávají smysl pro lidi, ne pro systémy. Kdybych tušila, jak moc se mi to bude hodit! Po dramatickém ukončení spolupráce s mou mateřskou redakcí jsme s kolegou začali pěkně znovu, ve svém. Není to poprvé, co mám vlastní web, jímž se živím, ale poprvé jsem skutečně detailně zjišťovala, kdo nás čte sleduje a co ho baví. V diplomce jsem pak ještě naměřila, jak se lidé chovají přímo nad datovými vizualizacemi.