Ukázka mých odpovědí v testu

Slepé skvrny odkazují na místo v oku, kterému se doslovně říká slepá skvrna – a člověk právě tímto místem v oku nic nevidí. Jde o metaforické označení přehlížení nějakého jevu či problému, v případě Daniela Prokopa různých jevů ve společnosti, například chudoby.

Má osobní reflexe: pracuji se statistikami a konkrétně v kategorii ohrožení chudobou vycházíme podle šetření ČSÚ, jež se pak sbíhají všechny členské země EU v Eurostatu, vychází ČR vlastně velice dobře, chudoba jako by u nás neexistovala. Politici se tím rádi chlubí, zejména pravicoví či konzervativní decision-makeři pak činí rozhodnutí, jež vycházejí z představy, že v Česku chudoba prakticky neexistuje.

Problém je, že metodologie Eurostatu nepočítá například s drakonicky nastaveným systémem exekucí, který ČR zavedla v roce 2001 a který nemá v Evropě a ani moc ve světě obdoby.

Moje vydání Slepých skvrn je z roku 2019 a pamatuji si to přesně proto, že jsem Dana Prokopa jednak znala (rok před tím jsme společně dělali velké šetření exekucí a to, jak mohou v konečném důsledku ohrožovat demokracii. Pak jsem ho četla v Salónu Práva (z jeho příspěvků Slepé skvrny vznikly) a pamatuji si, jak se o rok později s nástupem pandemie covidu-19 přesně ukázalo v praxi, co myslel sociálními nerovnostmi ve vzdělávání.

Primárně jde o dostupnost vzdělávacích materiálů online, o snižování nerovností v přístupu ke vzdělání. Víme, že digitalizace pomáhá vyrovnávat rozdíly mezi různými sociálními skupinami, napomáhá dávat stejné příležitosti žákům a žákyním, aby měli možnost získat znalosti a dovednosti jako jejich vrstevníci nezatížení materiálním nedostatkem a s technikým vybavením (+ např. přístupem k online výukovým platformám apod.)

Co s tím mám spojené: digitální propast, informační bubliny a algoritmy sociálních sítí.

Jestliže technologický rozvoj s sebou nese řadu kulturních fenoménů a různých trendů (vlivy influencerů, strhávání pozornost a utváření silných názorů emocemi, nikoli informacemi atd. atd.), zároveň se tím ale mohou prohlubovat zmíněné “slepé skvrny” ve společnosti. Třeba právě rostoucí digitální propast (část populace nemá přístup k moderním technologiím a/nebo dovednosti k tomu, aby mohla technologie efektivně využívat). Ocitáme se na sítích v sociálních informačních bublinách, přinejmenším od aféry se společností Cambridge Analytica se ukazuje, že na sociálních lidé žijí ve zcela odlišných paralelních světech a vlastně se setkávají jen s názory podobnými těm svým. V tomto prostředí se pak velice snadno šíří falešní zprávy a dezinformace. Jiný problém je závislost na technologiích – může vést až k tomu, že se omezí mezilidské interakce v reálném světě. Další velký problém jsou algoritmy personalizovaného obsahu, kvůli čemuž přestáváme dostávat rozmanitý obsah…

Někomu by mohla vadit nedostatečná hloubka analýza analýzy, neboť – jak píši v úvodu – šlo původně o novinové články. Osobně to ale vnímám spíš jako užitečnou popularizaci důležitých témat.

Jako druhý bod mě napadá málo nabízených řešení. I zde mám pro to ale pochopení a nejsem tak příkrá v kritice, protože se domnívám, že to ani nebylo původním záměrem. Jinak poznámka na okraj, tzv. solution journalism je jedna nejnáročnějších disciplín žurnalistiky.

Stručně v bodech:
– Vzdělávání a digitální gramotnost
– Programy na podporu rovného přístupu k technologiím, a tedy ke vzdělání
– Ještě mě napadá zdravotní péče (nestíhám rozvést, pardon)

Zastřešujícím pojmem bych tato oborová aplikační témata označila nejspíš jako sociální integraci a rovnost – a programy a projekty, které se touto problematikou zabývají

Demografické změny (růst populace, urbanizace, stárnutí, migrace…) významně ovlivňují, jakým lidé pracují s informacemi. S tím souvisí i oblast dostupnosti informací, digitální gramotnosti nebo ochrany soukromí. S rostoucí a měnící se populací je čím dál víc nutné zajistit, aby byly informační systémy / technoligie přístupné všem, bez ohledu na věk, lokalitu nebo původ či majetkové zázemí rodiny.

Vzdělávání a demografie – stárnutí učitelských sborů (myslím si, že jde o přehlížené téma pro seriózní zpracování, znám na toto téma mnoho vtipů, viz třeba fotografie čajů ve sborovně: „Spánek a nervy“, „Urologická směs“ apod. – kde se naráží na rostoucí věk pedagogů, ale seriózní zpracování chybí.

Omlouvám se, nestíhám to rozpracovat více.

Jsem datová novinářka a analytička a moje diplomová práce je zaměřena na chování uživatelů nad datovými vizualizacemi. Hledám způsoby, jak lidem předat podstatné informace, jak je předat srozumitelně a jednoduše. Silně se mě dotýká také téma fake news, dezinformací – a zkušenosti z poslední doby ukazují i velký problém, o němž už delší dobu vím – a to je prolínání seriózní žurnalistiky s lobbingem, získávání pozornosti hysterickými nepodloženými či manipulativními výkřiky a také politický bias autorů a autorek.