Pro mě jeden z nejzajímavějších a nejpraktičtějších předmětů v rámci studia. Líbilo se mi, že jsme si mohli spoluurčovat obsah semestru sami – to mi připadalo jako férový a dospělý přístup ke vzdělávání.

Během semestru jsem publikovala šest článků na platformě Medium.com, z toho poslední byla závěrečná esej. Věnovala jsem se tématům jako  např. personalizovaná výuka, kritické myšlení či informační chudoba. Pomohlo mi to ujasnit si názory a přemýšlet o vzdělávání v širších souvislostech. A zároveň jsem si při této příležitosti vyzkoušela tvorbu ilustračních obrázků pomocí umělé inteligence. Nebylo to zadání, lákalo mě to zkusit v rámci daného žánru, kde jsem cítila možnost i třeba téma odlehčit pomocí vtipu v doprovodných ilustracích.

A bylo pro mě hodně obohacující vidět zároveň, jaké perspektivy přinášeli ostatní. Pro mě jako novinářku byl popularizační žánr důvěrně známé prostředí, ve kterém jsem doma, zároveň mě předmět nutil převracet témata z různých úhlů a celkově se dovzdělat v moderních způsobech vzdělávání, vnímat přínosy i rizika. Psaní článků mě bavilo a líbilo se mi i očekávání, s čím přijdou mí kolegové (několikrát jsem i během večera před přednáškou refreshovala stránku, co ještě přibude).

Závěrečná konference ve škole byla skvělá zkušenost – uvítala jsem možnost prezentovat vlastní analýzu a samozřejmě slyšet  postoje ostatních. Celkově jsem se dost posunula – nejen v přemýšlení o vzdělávání, ale i v tom, jak bych se v této oblasti mohla dál profesně rozvíjet. No a jakmile jsem si to o pár měsíců později vyzkoušela v praxi na táborském gymnáziu, zjistila jsem, že mám ještě co dolaďovat :-) Na tento předmět jsem pak navázala ještě  dalším předmětem, který jsem absolvovala v následujícím semestru – Online vzdělávání: od designu k praxi.