Předmět Videolab pro mě byl velice přínosný a obohacující. Na úvod pro mě byly nejzajímavější vhledy do toho, jak se vůbec video tvoří a co to vzdělávací video je. Na závěr mě zase moc potěšily práce mých kolegů a kolegyň: byly velmi pestré a inspirativní, závěr byl hodně široký a laťka – jak jsem zjistila – dost vysoko.

Velmi jsem ocenila rady ohledně toho, co při tvorbě videí dělat a co nedělat, praktické tipy u zvuku, práce se zlatým řezem. Nesmírně oceňuji sdílení inspirací a nápadů mezi studenty, pro mě to bylo hodně motivující a vnímala jsem, že to mělo vliv i na celkovou pozitivní atmosféru kurzu. Zvláště bych chtěla vyzdvihnout konstruktivní a velmi přínosnou kritiku vyučujícího.

Pro mě osobně byla největší výzva samotná tvorba videa, protože jsem neustále měla pocit, že není dost dobré. Moje první verze videa byla nakonec hodně nedokončená. Rozhodla jsem se totiž kompletně změnit téma i celkové provedení. Inspiraci jsem nacházela průběžně, jak jsem zažívala události posledních dnů a týdnů. Konkrétně šlo o zastoupení žen a mužů ve vedení médií. Když jsem toto téma zpracovávala analyticky před osmi lety pro Kongres žen, hodně se o něm mluvilo a významná část společnosti to chápala jako důležité.

Nyní se situace dost změnila. Zastoupení žen a mužů v médiích je stále hodně nevyvážené v neprospěch žen, nicméně veřejná debata se stala mnohem agresivnější. Jako by se společnost za ty uplynulé roky hodně vychýlila konzervativním směrem, leckdy až do absurdních poloh, kdy se poměrně hojně objevují názory (výrazně častěji zastávané muži), že ženy na řízení čehokoli nemají schopnosti. Samozřejmě to vůbec neodpovídá tomu, co vidíme v jiných evropských zemích, například v Německu či Švédsku, kde jsou ženy ve vedení médií zastoupeny mnohem více. Těžko bychom přitom mohli tvrdit, že jsou české ženy méně schopné. Veřejná debata na toto téma je obvykle v posledních letech vychýlená hodně k tzv. tradičnímu pojetí rolí žen a mužů, což bohužel vede k tomu, že je veřejný prostor určen hlavně mužům, zatímco ženám společnost vyhrazuje prostor v soukromí, doma, případně s dětmi.

Tohle byly hlavní důvody, proč jsem se rozhodla téma změnit. Rovnou mě napadlo, že pokud se mi video podaří vytvořit v rozumné kvalitě, zveřejním ho na svém webu a na sociálních sítích. Dobrá zpráva byla, že jsem se za poslední týdny hodně naučila pracovat s videoeditorem. Leckdy to šlo metodou pokus-omyl, ale musím říct, že mě to moc baví a chci videa točit dál. Pracuji s Movavi, ale plánuji vyzkoušet i další videoeditory.

Zdaleka největší boj pro mě byl zvuk. Naučila jsem se kombinovat mluvené slovo přes hudební stopu, ale musela jsem své průvodní slovo nahrávat snad patnáctkrát, než jsem to konečně vyladila. Mělo osekaný začátek, šumělo atd. Nakonec jsem to zvládla a byla jsem se svým výsledkem spokojená.

Nakonec bych chtěla zmínit, že mi bylo upřímně líto, že se studentů v učebně naživo ukázalo jen minimum (nebo vůbec žádní). Fakt mě to hodně mrzelo, přitom sama jsem s ohledem na své pracovní a rodinné povinnosti neměla šanci. Minulý ročník mi přišel právě díky účasti v učebně o dost živější a dynamičtější. Přesto jsem ráda, že jsem se mohla účastnit online a že jsme mohli sdílet své práce a inspirace alespoň touto cestou. Děkuji!