Po celou dobu předmět vysoce náročný na pozornost. Moc jsem oceňovala, jak se paní vyučující podařilo zajistit, že všichni, kdo jsme byli přítomni online (v mém případě to bylo po většinu přednášek), nezůstávali bokem. Bylo velice příjemné být takto vtažena do výuky, ať už šlo o standardní aktivitu v průběhu přednášek (fakticky to na mě působilo spíš jako workshopy) nebo o interakce a spolupráce s kolegy a kolegyněmi ve virtuálních místnostech.

Vlastně jediná drobnost na závěr: nebylo úplně jasné, jak bude probíhat závěrečná prezentace, a vyučující se nemohla v daný den věnovat výuce (byla na konferenci). Na druhou stranu ale vše se vysvětlilo a prezentace nakonec proběhla nikoli v přímém přenosu online, ale ze záznamu a ničemu to nevadilo. Výrazně převážil dobrý dojem z kvalitně připravených výukových bloků, zapojení řady užitečných online nástrojů a celkově vysokou aktivitu všech studujících.

Moje závěrečná esej nesla název Striking a Balance: Cultivating Creativity in Education a reagovala jsem v ní na známý dialog mezi Kenem Robinsonem a Timem Leunigem o roli kreativity ve vzdělávání. Chtěla jsem vyvážit jejich protichůdná stanoviska a nabídnout vlastní koncept vzdělávacího přístupu, který spojuje důraz na znalostní bázi s podporou divergentního myšlení. Použila jsem argumentaci podpořenou odbornou literaturou (mj. Runco, Rousseau), a snažila jsem se zachovat styl přiměřený anglofonnímu akademickému prostředí. Výběr tématu kreativity ve vzdělávání pro mě nebyl náhodný – téma mě profesně i osobně dlouhodobě zajímá a navazuje na mé zkušenosti z předmětů Učící se společnost a Online vzdělávání.