Jinakost a její přijímání společností. Sebereflexi osoby, která samu sebe vnímá jako odlišnou.
Jedná se o současnou literaturu. Možno-li soudit podle ukázky (pokud bych ji pojala jako izolovaný celek), je zde jinakost dítěte přijímána (alespoň ze strany maminky) jako prostý fakt, což je dnes obecně považováno za ideální stav. Odlišnost od normálu v současné době nebývá vnímána jako problém nebo přinejmenším existuje úzus, že by jako problém vnímána (a prezentována) být neměla. V kontrastu k podobnému přístupu jsou postoje z dob socialismu, kdy mohlo být jakékoliv vybočení z normy vnímáno jako závažný prohřešek.
Zjistila jsem, že existuje popis flow a mindfulness „dětskýma očima“.
Zaujal mě zejména jazyk ukázky, snaha zachytit tok dětských myšlenek v nezměněné podobě. Způsob, jakým je text koncipován, zároveň může čtenáři velmi přiblížit dětský svět a přimět ho pochopit, jakým zdánlivým drobnostem mohou děti věnovat pozornost a jak důležité to pro ně umí být.
Líbil se mi jemný humor, který maminka uplatňovala směrem k dceři. Potenciálně aplikované do reálného života se mi to jeví jako nenásilný způsob, jak dítě naučit udělat si legraci samo za sebe.
Studie podrobným způsobem mapuje dětské čtenářství. Věnuje se dvěma věkovým kategoriím, a sice dětem od 6 do 8 let a dětem od 9 do 14 let. V některých aspektech částečně zahrnuje i starší čtenáře, konkrétně do 19 let věku.
Text je zařazen do období 21. století, jelikož reflektuje současný stav dětského čtenářství. Ve výsledcích studie se silně odráží vliv rozšiřujících se technologií na zájem dětí o knihy a čtení jako takové.
Drtivou většinu uvedených dat považuji za přínosné, jmenuji však několik konkrétních poznatků, které mě více zaujaly:
● Při hodnocení přínosnosti aktivit dětí (hodnoceno ze strany rodičů) mě překvapilo, jak nízkého hodnocení se dostalo návštěvám knihovny.
● I přes širokou nabídku nově vycházejících knih se mezi oblíbenými tituly drží jisté stálice (Honzíkova cesta, Robinson Crusoe…). Zajímalo by ně, nakolik je to ovlivněno povinnou četbou a nakolik doporučeními rodičů.
● V předčítání dětem drtivě vedou maminky.
● Procento dětí, které za měsíc nepřečtou žádnou knihu, není tak vysoké, jak bych očekávala.
Zaujalo mě, do jaké míry se do výsledků výzkumu mezi dětskými čtenáři propíše vzdělání a přístup jejich rodičů. Ačkoliv je výchova ke čtenářství částečně unifikována pomocí škol (a jejich spolupráce s knihovnami), jako stěžejní se stále jeví rodinná situace dítěte.
Kniha Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou řeší téma autorova dětství a života v Československu za doby komunistického režimu. Autor, Petr Sís, prostřednictvím svých ilustrací a textu, představuje čtenářům své zážitky a prožitky z tohoto totalitního období. Kniha se zaměřuje na autorovy zážitky a pohled na život pod omezeními, cenzurou a politickým tlakem, který provázely režimem ovládané země. Hlavním tématem je zprostředkování autorova prožitku totalitního režimu současným dětským čtenářům.
Kniha byla vydána v roce 2007, patří tedy jednoznačně do současného období literatury pro děti a mládež, ačkoli pojednává o minulém režimu. Konkrétně bychom knihu mohli zařadit do období 1989 – 21. století.
Kniha výrazným způsobem odráží dobu, v níž vznikla. Jelikož se jedná o autorovy osobní zážitky a prožitky z doby života za železnou oponou, kniha přináší autentický pohled na toto období. Autor prostřednictvím ilustrací a textu zachycuje atmosféru a podmínky života v totalitním režimu, jako je cenzura, omezení svobody a politický tlak. Kniha tak nabízí důležitý historický dokument a svědectví o době socialismu.
Tématem knihy je zprostředkování autorových prožitků totalitního režimu současným dětským čtenářům. Tím se dílo aktivně zapojuje do diskuse o významu a povaze literatury pro děti a mládež v daném historickém období. Autor se snaží přiblížit dětem a mladým lidem problematický aspekt minulosti, a tím přispět k jejich porozumění a vzdělávání.
Kniha mi pomohla reflektovat vlastní zážitky a prožitky z této doby. Autorovy zážitky a postřehy vyvolávají vzpomínky a umožňují hlouběji porozumět tomu, co jsem sama prožívala.
Širší kontext a perspektiva pro mé děti: Kniha poskytuje širší kontext a perspektivu na dobu socialismu. Autor se ve svém díle zaměřuje na dětský pohled, což může být obohacující pro čtenáře, který se zaměřoval spíše na dospělý pohled a politické aspekty této doby. Kniha může pomoci lépe porozumět tomu, jaký byl vliv režimu na děti a mládež.
Umělecké zpracování: Kniha obsahuje výrazné ilustrace autora, které mohou být esteticky i emocionálně oslovující. Tímto uměleckým zpracováním se může otevřít nový prostor pro vnímání a porozumění doby socialismu.
Srovnání s vlastními zkušenostmi: Čtení knihy může člověku umožnit srovnání vlastních zkušeností s tím, co autor popisuje. Může to poskytnout nové perspektivy a vhledy do doby socialismu, které byly možná dříve neznámé nebo nedoceněné.
Celkově kniha může pro člověka, který se narodil v 70. letech a zažil dobu socialismu, přinést nové reflexe, rozšíření kontextu, estetické zážitky a možnost srovnání vlastních zkušeností s autorovými.
Zaujala mě myšlenka, že děti v době socialismu se musely vypořádat s různými životními paradigmaty (socialistická společnost, víra v Boha, případně disidentství), které se vzájemně lišily. To bylo pro ně velkou výzvou a muselo to zanechat stopy v jejich duši. Tato myšlenka je zajímavá z hlediska literatury pro děti, protože ukazuje, jaké dilema mohou děti v takovém prostředí prožívat a jak to ovlivňuje jejich vnímání světa.
Při kritické práci s dokumenty je důležité si všímat zdroje a autora textu, vyhledat základní informace o nich a brát je v úvahu při interpretaci a hodnocení textu.