Ano, je to už potřetí (po informačních vědách a informačním chování), co mi začalo vše do sebe pěkně zapadat v podstatě až při učení na závěrečnou zkoušku.

Organizace znalostí pro mě byl předmět, který mě fakt bavil – i když jsem si u něj občas připadala trochu ztracená. Nešlo jen o to naučit se, jak fungují různé systémy třídění nebo metadata, ale spíš o to pochopit, jak moc je sdílení informací závislé na kontextu, kultuře nebo třeba jazyku.

Hodně mi sedla metoda doménové analýzy – pomohla mi dívat se na to, jak různé skupiny lidí sdílejí znalosti, jak se vytvářejí „jejich světy“ a jaké pojmy v nich hrají klíčovou roli. Vlastně jsem si díky tomu začala víc všímat toho, jak sama přemýšlím, jak komunikuju s ostatními a co všechno ovlivňuje porozumění.

Zaujalo mě i téma sdílení znalostí v rámci organizací – tohle jsem si vybrala i jako téma závěrečné eseje, protože to docela souvisí s mojí diplomkou. Některé části byly náročnější, třeba úvod do ontologií, ale zpětně jsem ráda, že jsme se dostali i k těm teoretičtějším věcem.

Celkově mi tenhle kurz hodně rozšířil obzory. Uvědomila jsem si, že organizace znalostí není jen nějaká technická disciplína, ale že jde o to, jak lidé chápou svět – a jak se tohle chápání dá (nebo nedá) přenášet dál.