Tenhle předmět pro mě měl překvapivě praktický přesah – přestože je tematicky zasazený do oblasti informační politiky, která může na první pohled působit vzdáleně a teoreticky. Díky hostům z praxe a konkrétním příkladům z firem i veřejného sektoru se ale všechno dostalo na zem – a ke mně blíž.

Zvlášť si vybavuju úvodní přednášku Petra Šmejkala, který nás provedl světem datového managementu ve firemním prostředí. Do té doby jsem pojem data governance sice znala, ale rozhodně ne v té hloubce a v propojení s reálnými odpovědnostmi lidí ve firmách. Bylo pro mě inspirativní vidět, že kvalitní práce s daty není jen o technologiích a nástrojích, ale hlavně o odpovědnosti, kultuře a dobré komunikaci. A že i tak „neviditelná“ věc jako správně vedený slovník pojmů může být klíčová pro celý chod organizace.

Druhá část kurzu, věnovaná více informační politice, mě zaujala trochu jinak – objevila jsem nové souvislosti mezi tím, co znám z novinářského světa (například u témat jako otevřená data nebo eGovernment), a tím, jak tyto procesy fungují systémově, třeba v kontextu evropské politiky nebo legislativních rámců. Oceňuju, že jsme se nedrželi jen českého kontextu, ale dívali se i na strategické dokumenty EU a trendy, které nás ovlivňují, i když si to třeba hned neuvědomíme.

Kurz mi pomohl lépe si uvědomit, jak důležitá je informační infrastruktura – nejen technická, ale i hodnotová. A jak moc záleží na tom, kdo ji nastavuje, kdo ji spravuje a kdo za ni nese zodpovědnost. Jsem ráda, že se v předmětu kladl důraz na kritické myšlení a přístup „zevnitř“ – tedy nejen na to, co říká zákon nebo strategie, ale i na to, co to znamená pro konkrétní lidi a jejich každodenní práci s informacemi.