Kreativní výzvy

Coworkingový prostor
 

Proč? Protože už jsem coworking zažila mnohokrát a mám zkušenosti i možnost srovnání. Naposledy to bylo s partou dobrovolníků z Česko.digital, když jsme se sešli nad projektem Volební kalkulačky. To je tzv. voting advice application a my jsme s ní slavili velký úspěch před poslední volbou českého prezidenta v lednu 2023.

 

Snad tato výzva unese i trochu sebechvály: nebyl to úspěch první; s volební kalkulačkou se nám dlouhodobě daří a jako nástroj je u veřejnosti čím dál populárnější.

 

Než si Češi a Češky zvolili novou hlavu státu, více než dva miliony z nich si vyzkoušeli, se kterým z kandidátů či kandidátek se nejvíce shodují. Dva miliony je opravdu hodně, skoro polovina ze všech voličů, kteří dorazili k urnám.

A kde že se naše setkání konalo? V Operu! Sídlí v centru Prahy v Salvátorské ulici a já ho až do našeho setkání neznala.

 

Musím uznat, že prostory umístěné v historickém Štencově domě v srdci Prahy mají své kouzlo. Dům počátku 20. století (navržený architektem Otakarem Novotným), býval kdysi centrem české umělecké scény. Scházeli se zde umělci jako Max Švabinský nebo Jan Štursa, kteří v podstatě formovali českou kulturu.  Nebyli sami, pochopitelně. A dnes se Opero podle svých slov snaží pokračovat v této tradici a nabídnout místo pro setkávání a kreativitu, ale s moderním twistem.

 

Budovu se podle mě podařilo kvalitně zrekonstruovat, takže respektuje historický duch někdejší doby, ale zároveň je vybavena nejnovějšími technologiemi. Potkává se tu minulost a současnost a je to příjemné. 

A co je pro mě nejdůležitější, při rezervaci i přivítání jsem se setkala s  přívětivým personálem, vše běželo hladce a rychle bez zbytečného papírování a vyplňování formulářů. Nenápadné, ale efektivní zázemí, tak to mám ráda: umožňuje mi to ponořit se rovnou do práce bez zbytečného administrování.

 

Naše skupina se rozmístila kolem spojených stolů v jedné ze zasedacích místností, část kolegů jsme svolali z kavárny, kde se usadili ještě před začátkem našeho setkání, a jedna z kolegyň Lucie se připojila online, neboť pro ni bylo komplikované jet na setkání z Polska.

 

Když jsme před dvěma lety psali výzvu pro Česko.digital, jestli by se chtěli zapojit a pomoci nám hlavně s technickým a vizuálním upgradem, rychle se vytvořila skupina lidí, kteří fakt makali a byli neskutečně inspirativní. 

 

A co víc, tihle dobrovolníci a dobrovolnice makají dobrovolně dodnes, část samozřejmě postupně odpadla, ale překvapivě jen maličká a stále je nás zhruba deset.

 

A teď musím přiznat kredit své kolegyni Natálii, která mě inspirovala ke studiu na KISKu. Skutečně jsem začala vážně přemýšlet o studiu v Brně právě díky ní. Natália teď v září 2023 obhájila diplomovou práci věnovanou právě tvorbě nového designu volební kalkulačky. Její práce byla navíc nominována na cenu děkana. Jsme na nic strašně moc hrdí!

 
Figma

 

Společně jsme pak pracovali na reflexi dosavadní spolupráce, hodnotili, co se nám povedlo a co méně nebo vůbec.

 

Zaměřili jsme se i na budoucnost a pojmenovávali výzvy, které máme před sebou. 

 

Pracovali jsme v nástroji Figma – pro mě příjemném a hravém online prostředí, které jsme využili pro hybridní setkání, kdy většina – jak popisuji výše – byla přítomna osobně, ale chtěli jsme také zprostředkovat zapojení kolegyně online.

 

Screenshot z našeho „hraní si“ ve Figmě přikládám pod tento text. Kromě jmen účastníků a účastnic je na něm vidět, jak jsme naše společné dílo strukturovali a jak jsme různým hodnocením nebo návrhů přiřazovali priority.

 

Na to Figma umožňuje tzv. razítkování, kdy si každý účastník v tomto nástroji kliknutím zapne tuto funkci a „razítkuje“ to, co je podle něj důležité.

 

Vzkazy, kde se nesejdou žádná razítka, pak chápeme jako ty nejméně prioritní. Ale neignorujeme, to zase ne. Víme o nich, jen jsou před nimi předřazené jiné věci.

Jak pracují TRENDSPOTTEŘI

 

Představte si trendspottera jako detektiva budoucnosti, který se potuluje po ulicích města plného změn a inovací. Jeho úkolem není řešit zločiny, ale odhalit signály nových trendů, které se teprve chystají dobýt svět.

 

Jak vypadá jeho/její „gear“? Lupa pro zkoumání společenských změn, síť pro chytání vzorců v datech a kompas, který ho vede skrze nekonečné moře informací.

 

Každý den tento detektiv budoucnosti vstupuje do světa plného signálů a indicií. Sleduje, jak se mění nákupní návyky lidí v supermarketech, jak se mění tématy rozhovorů v kavárnách, a jaké nové aplikace si mladí stahují do svých chytrých telefonů.

 

Analyzuje data z různých zdrojů, od sociálních médií po tržní výzkumy, a hledá v nich vzory, které by mohly ukazovat na nové trendy.

A když zrovna náš trendspotter či trendspotterka není ponořen/a do světa dat, navštěvuje konference a veletrhy, kde diskutuje s odborníky a mysliteli, aby získal nové perspektivy.

 

Přemýšlí o tom, jak nové technologie mohou změnit naše životy, a jak sociální změny ovlivňují to, co kupujeme, čemu věříme a jak se bavíme.

 

Ale jak pozná, že našel/našla  pravý trend?

 

To je jako skládání obrovského puzzle.

 

Když se  podaří spojit všechny kousky – data, sociální změny, technologické inovace a názory influencerů – obraz budoucnosti se začne rýsovat přímo před očima.

 

A když se tento obraz začne objevovat na více a více místech, když se začne šířit od subkultur po hlavní proud, je jasné, že horký trend je na světě a začíná si žít vlastním životem.

A tak, s notýskem plným poznámek (notýsek prosím chápejte jako metaforu pro cokoli, kam se dají napsat poznámky) a hlavou plnou nápadů, trendspotter/ka opouští ulice města a vrací se do svého úkrytu, aby sdílel/a své objevy s těmi, kteří chtějí být o krok napřed. Protože v tomto rychle se měnícím světě je poznání toho, co bude #trending, klíčem k úspěchu.

 

Trendspotteři a trendspotterky denně pokračují ve své práci – hledají signály, odhalují vzorce a předpovídají budoucnost. Jsou to naši průvodci a průvodkyně ve světě, který se neustále mění a nabízí nekonečné možnosti.

The Guardian: Today in Focus

 

Podcast „Today in Focus“ od britského deníku Guardian je jako kaleidoskop světových událostí, který přibližuje příběhy, která jsou mnohdy schované za headliny. Veřejná debata, která v online prostředí přesunula na sociální sítě, se mnohdy odvíjí jen od novinových titulků, což je jednak škoda, jednak to úplně pokřivuje vnímání reality.

 

Nosheen Iqbal a Michaelem Safi u kormidla s tímto podcastem denně provázejí hlubokými vodami globálního dění.

Nedávno například rozklíčovali deset dní teroru v Ekvádoru, kde drogové gangy ovládly televizní vysílání a rozpoutaly vlnu násilí. Ponořili se do rostoucí krize v Rudém moři, kde útoky Hútíů z Jemenu na obchodní lodě vyvolaly vzdušné údery ze strany UK a USA.

 

Následovala analýza genocidního obvinění proti Izraeli ze strany Jihoafrické republiky při slyšeních Mezinárodního soudního dvora.

 

Nechybí ani příběhy z Velké Británie – od vzestupu pravicové populistické strany Reform UK, která ohrožuje konzervativce, až po stín čínské hrozby nad tchajwanskými volbami.

 

Podcast se zabýval i britským skandálem „Post Office Horizon“, kdy premiér Rishi Sunak prosazoval zákon na očištění stovky nespravedlivě odsouzených zaměstnanců pošty.

 

A co by to bylo za pohled do světa bez zamyšlení nad kulturními a společenskými otázkami? „Today in Focus“ se ptal, proč je v USA tak málo černých dárců spermatu, zkoumal dopad spojení voleb v USA a UK a radil, jak si vylepšit paměť pro rok 2024.

 

Každý díl je jako okno do světa, otevírající nové perspektivy na složité a často protichůdné příběhy, které formují náš současný svět. „Today in Focus“ není jen podcast, je to cesta za poznáním hlubších vrstev zpráv, které každý den vidíme a slyšíme.

Koncert ve vídeňské opeře: Kouzelná flétna

 

Uniknout ze všedního světa do pohádky rozhodně nebylo špatné. Máme děti, takže nám Mozartova Kouzelná flétna upravená právě pro dětské publikum zněla dost lákavě.

 

Nebudu vás napínat, je to jedinečná podívaná, která promění obyčejný večer v nezapomenutelné dobrodružství.

 

Ještě vteřiny před zahájením  mám hlavu plnou práce, myslím na telefonát, který se měl konat, ale nekonal… A nakonec mi ještě bleskne hlavou, jestli vůbec může fungovat, když se původní opera, již dobře znám, smrskne na hodinové představení pro děti.

 

Jenže zároveň vím, že když se to s dětským publikem umí, jako to zvládali či stále zvládají Leonard Bernstein, Bobby McFerrin nebo Rainer Hersch (poslední ukázka je pro široké laické publikum), nejmladší diváci a posluchači přijímají (nejen) klasickou hudbu velice pozitivně.

 

A jakmile zazní první tóny, všechny starosti se rozplynou jako mlha.

 

Hlavní sál v opěře je úplně plný. Děti jsou všude: v dolním hledišti, na galeriích, balkonech i v místech, kde bývá jeviště. To teď jaksi splynulo s hledištěm; pěvci a pěvkyně i členové orchestru jsou obklopeni dětmi.

 

Děti teď mají možnost si umělce „osahat“ hodně zblízka.

Je hluboká noc a prince Tamina zachraňují tři tajemné dámy. Děti napjatě sledují, jak se Tamino probouzí…

 

Nebojte, nebudu vám popisovat celý děj. Řeknu vám ale, že Královna noci je božská! Její dramatické vystoupení a úchvatná píseň doslova ohromuje. Neskutečný hlas pěvkyně, kterému se říká koloraturní soprán (z italského soprano di coloratura) vhání slzy do očí.

 

Můj hlas je mezzosoprán, zpívala jsem ve sboru a sólo v kapele, ale operní zpěv jsem nestudovala a všechny moje pokusy o něj byly dost neumělé. Když jsem  slyšela už před lety právě slavný part Královny noci, po těle mi naskákala husí kůže a k pěvkyni jsem chovala velký obdiv. Dočetla jsem se později, že virtuózní pěvecké ozdoby dokáží zazpívat jen technicky nejvyspělejší pěvkyně, ale také to, že právě tyto koloraturní pasáže bývaly až do konce 19. století naprostou samozřejmostí a v podstatě bez nich sopránově party neexistovaly.

 

Královna noci dle očekávání vyhlíží dost nepřátelsky, ale přestože se lidé obvykle těžko ztotožňují s tím, že postava, která se zpočátku jevila jako kladná, je ve skutečnosti záporná, děti tuto skutečnost berou naprosto samozřejmě.

 

Součástí představení je přímý kontakt hudebníků s dětmi. My jsme měli místa vysoko, až na třetí galerii, takže fotit nemělo moc smysl. Jak ale můžete vidět na doprovodných fotografiích, které volně publikuje Státní opera ve Vídni, umělci a umělkyně se pohybují přímo mezi publikem, rozmlouvají s ním a předvádějí mu nástroje:

Papageno dětem ukazuje zblízka svou zvonkohru, Tamino pikolu, děti se také dozvědí, na jaké nástroje hrají další hudebníci a hudebnice.

 

Osobně mám pro vzdělávací koncerty velkou slabost, vzpomínám si na pražské filharmoniky, kteří zase dokázali širokému publiku ukázat, co to vlastně obnáší dirigování a proč je postava dirigenta v orchestru důležitá. ba nenahraditelná.

 

Kouzelná flétna pro děti je více než jen zábava; je to cesta do světa, kde se prolíná hudební vzdělání a představivost a  tahle kombinace vytváří nezapomenutelné momenty. Děti to inspiruje, možná na celý život. Díky těmto zkušenostem si uvědomuji, že hudba a umění mohou být mocné nástroje pro vzdělávání a růst dětí.

 

Když opouštíme operu, uvědomuji si, že jako rodiče-dospělí lidé vlastně máme privilegium vidět hodně dobré a poučné představení, které bychom jinak neviděli. Zážitek je to jedinečný a obohacující a jsem šťastná, že jsem ho mohla sdílet právě se svou rodinou.

Comments are closed.