Plakát (poster)
Pro ukázku plakátu jsem nakonec sáhla k tomu, s čím doposud pracuji. Důvod je jednoduchý – nic lepšího nemám a jen tak nevytvořím. Ráda bych, ale není kdy.
Praxe v médiích totiž v případě datové žurnalistiky vypadá následovně:
Když máte kliku, na téma máte víc času než týden. Ten vám redakce dá, když představíte dobré téma, ke kterému ovšem nejsou žádná data.
Když se zadaří a data se podaří získat, sehnat, stáhnout, scrapovat apod., čas na analýzu se dramaticky zkrátí. Obvykle jsou to jednotky dnů, kdy se musí vymyslet způsob, jak se data budou vizualizovat.
No a to je někdy boj. V lepším případě už mám hotovou šablonu, kterou jsem použila na obdobný typ dat už dříve a do které „naliju“ nová data. V horším případě musím komplet vymyslet, jak data co nejlépe zobrazit. Pak musím napsat průvodní text – tak aby (leckdy velmi složitému) tématu rozuměla široká veřejnost.
Odevzdat editorům či vedoucím vydání, ideálně dodržet deadline.
Jenže ještě není vyhráno. Proč? Protože sociální sítě. Slouží jako účinný nástroj pro propagaci rozličných témat a informování veřejnosti. Jenže to není snadné.
Třeba Facebook aktuálně blokuje načítání průvodních obrázků k článkům, čímž postům bez doprovodného obrázku snižuje dosah – to je ale jiná kapitola.
Na většině plakátů jsme uvedeni jako autoři dva: já a můj kolega Michal Škop. Důvodem je, že nejčastěji pracujeme v tandemu a vzájemně se doplňujeme.
Michal na rozdíl ode mě umí programovat, já jen občas trochu kóduji, nejčastěji různé vizuální styly, ale také to, co se zobrazí v interaktivní verzi mapy nebo grafu, když na něj kliknete myší nebo poťukáte prstem na mobilu.
Obvykle vyskočí tzv. tooltip s detailnějšími informacemi, někdy je to rovnou okno. Do něj pak dostávám různé typy informací, tabulky, někdy i doplňující grafy.
Takže třeba kliknete na nějakou obec v mapě, abyste zjistili, jak vysoká je třeba daň z nemovitosti právě u vás – a já „zařídím“, že se vám ukáže graf s vývojem v čase právě za tuto obec.
Aby se to všechno ale dostalo k co nejvíce lidem, potřebuji co? No plakát na sociální sítě.
Ten, co vidíte vpravo od tohoto textu, neměl zrovna největší návštěvnost, ale způsobil poprask.
Ukázalo se totiž, že Česká televize ani Český rozhlas nemají úplná a přesná data o svých zahraničních zpravodajích, které jsem v analýze zpracovávala rovněž.
Hodně se to tematizovalo na sociálních sítích a skončilo to u toho, že se mě zastal pak šéfredaktor z média, pro které provádím analýzy nejčastěji (Seznam Zprávy).
Téma přebral ještě web MediaGuru a analýza se měla objevit i v pořadu Newsroom ČR 24. Jenže kvůli poprasku na sítích z toho redakce vycouvala. Důvod mi sdělen nebyl – můj osobní tip je, že nechtěli „zabrušovat“ do něčeho, v čem samotná Česká televize udělala chybu.
První plakát níže poutá na téma, které jsem zpracovávala loni v červnu. Začátkem července se totiž slaví dva státní svátky (viz plakáty) a my jsme se s kolegou Michalem podívali na to, jak se jména Mistra Jana Husa a slovanských věrozvěstů projevují v názvech ulic. Vidíte ten rozdíl mezi mnohem více katolickým Slovenskem a „Husovou“ Českou republikou?
Druhý plakát vznikl v květnu v době, kdy jsme publikovali analýzu názvů ulic podle data osvobození Československa za druhé světové války. Z těchto názvů lze krásně vyčíst, jak se postupně Československo osvobozovalo od nacismu a zároveň které armády se na tomto osvobození výrazně podílely.
Všimněte si amerických vlaječek na západě Čech a rumunských na Vysočině a na Moravě. Polsko nás zase pomáhalo osvobozovat – logicky – od severu.
Na závěr ještě přidávám žertík, který jsem vytvořila v Canvě za pomocí umělé inteligence.
Hodně obrázků vytvořených s pomocí AI je pro mé účely nepoužitelných, potřebuji skutečně víc plakát než ilustrační obrázek.
Umělá inteligence – aspoň tedy tak, jak ji zatím umím používat při vizualizacích já osobně – totiž z textu dělá nesrozumitelné a rozmazané nápisy. O realističtější obrázky jsem se pokusila zatím jen několikrát, ale působí příliš „uměle“, postavy mají například více prstů apod.
Ještě je co zlepšovat, já vím.
Přesto tu tenhle obrázek nechám – vznikl totiž jako ilustrace k textu o personalizaci ve vzdělávání, individualizaci ve výuce, portfoliích apod. a zároveň v době, kdy jsem vymýšlela podobu svého studentského portfolia. No a přišel mi vtipný.
Je to totiž v podstatě také plakát. Plakát, který zachycuje moji průběžnou tvorbu, je ironický a vcelku dobře vystihuje můj smysl pro humor. Jak bych ho popsala? Ráda dělám vtipy, ovšem někdy se jim směju jen já sama :-) A teď můžu jen doufat, že tenhle obrázek není ten případ.
