Náš mozek není stavěný na svět, který mu každou vteřinu nabízí další dávku dopaminu. Sociální sítě, nekonečné feedy, promyšlené triky – všechno je navržené tak, abychom zůstali přilepení k obrazovce. A my se tomu těžko bráníme. Pro lidi s ADHD je ten boj ještě těžší. Dvě generace, dva pohledy na stejný problém. Dvě generace, dva pohledy na stejný problém. Data, výzkumy i osobní zkušenosti s tím, jak si pozornost chránit – nebo ji ztrácet.
Zde si můžete přečíst zmiňovanou esej Marie Anny Mahdalové, která téma ekonomie pozornosti rozebírá do hloubky.
Z pozornosti se stala komodita. Už v roce 1971 varoval Herbert Simon, že bohatství informací povede k chudobě pozornosti. Dnes o každou vteřinu našeho soustředění soupeří technologické firmy – a používají k tomu promyšlené zbraně. Infinite scroll, který zabraňuje přirozenému bodu zastavení. Dark patterns, které nás matou a manipulují. Algoritmy řízené umělou inteligencí, které se učí z naší historie, rychlosti čtení, dokonce i z mimovolních reakcí. Systém nás zná možná lépe, než my sami sebe.
Dopaminové pasti fungují jako výherní automaty. Každý like, každá notifikace spustí v mozku mini-odměnu. Psychiatrička Anna Lembke přirovnává chytrý telefon k „digitální injekční stříkačce” – barevné ikony a nikdy nekončící zásoba nových podnětů nás udržují v rauši. Opakovaná nadměrná stimulace ale vede k poklesu dopaminu pod normál. Běžný život pak připadá nudný a nezajímavý. A tak scrollujeme dál, abychom doplnili, co nám přes den chybělo.
Pro mozek s ADHD je to obzvlášť zhoubné. ADHD se pojí s dysregulací dopaminu – takový mozek přirozeně vyhledává zvýšenou stimulaci. Digitální prostředí působí jako dokonalý katalyzátor symptomů. Studie ukazují, že intenzivní používání sociálních sítí může symptomy nepozornosti zhoršovat i u lidí, kteří s nimi dříve problémy neměli. A nastavené časové limity? Ty v okamžiku bažení po stimulu instinktivně obcházíme.
Předchozí díl o duševním zdraví najdete zde pod tímto odkazem.
