Kdo si může za to, že nemá střechu nad hlavou?

střecha nad hlavou

Právě tahle otázka se ukazuje jako nepřípadná a lze ji považovat za jeden z řady důvodů, proč Česká republika stále nemá zákon o sociálním bydlení. Nedávná skotská reforma, kterou nyní mnohé země považují za svůj vzor, je postavena na nárokovém právu na bydlení pro všechny. Nerozlišuje seniory, osamělé rodiče, lidi s hendikepem ani jiné rizikové skupiny obyvatel, neposuzuje vinu nebo míru zavinění, zabývá se pouze otázkou, zda je člověk bez domova bez vlastní vůle, nebo zda se tak svobodně rozhodl. Předchozí politiky totiž právě na snaze strukturovat a posuzovat adresáty pomoci ve věci sociálního bydlení zcela ztroskotaly.

Kde jsou volné byty? Podívejte se na interaktivní mapu.

Česká republika ví, že nemá smysl stavět nové sociální byty tak, aby vznikala gheta, v nichž by se soustředily skupiny obyvatel s nízkými příjmy, ale využívat volné, neobydlené byty. Primárně samozřejmě státní a obecní, ale pobídky lze připravit i pro soukromé majitele. Hlavním cílem systému sociálního bydlení by mělo být zvýšení dostupnosti bydlení pro domácnosti, které jsou nyní bez domova a v nejistých či nevyhovujících podmínkách. Rodiny s dětmi by neměly nadále žít v nevyhovujících bytových podmínkách a děti by neměly být z bytových důvodů odlučovány od svých rodičů.

Systém sociálního bydlení by měl dále snížit počet lidí bez přístřeší, na ubytovnách, v institucích či sociálně vyloučených lokalitách; a měl klesnout počet lidí, kteří vynakládají na bydlení nepřiměřeně vysokou část svých příjmů (například podstatná část seniorů), a měl by také preventivně působit v oblasti bezdomovectví.

Agentura pro sociální začleňování ve spolupráci s Katedrou sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zjistila přesné počty bytů nejen v celé republice, ale i v krajích, bývalých okresech a jednotlivých obcích. Kliknutím na obrázek se otevře interaktivní mapa, z níž lze vyčíst přesné počty volných bytů v jednotlivých krajích. Přehled dále rozlišuje, zda se jedná o byty soukromé nebo obecní či státní.

Z celkového množství 4 760 000 bytů momentálně 652 000 nikdo neobývá. Jinými slovy zhruba každý sedmý je neobydlený. Graf níže zobrazuje podíl obydlených a neobydlených bytů v jednotlivých okresech.

 

 

 

 

Důvodů, proč konkrétní byt nikdo neobývá, je samozřejmě celá řada: nemusí být zkolaudován, slouží majitelům k rekreaci, zrovna změnil majitele, není (momentálně) obyvatelný a tak podobně. I s tím, že se počet využitelných bytů logicky smrskne, se však ukazuje cesta k sociálnímu bydlení mnohem přístupnější než pouze přes novou výstavbu. „Pracovní verze koncepce sociálního bydlení počítá s významnou rolí obcí při zajišťování dostupného bydlení, takže na obce bude vytvořen tlak, aby využily své volné byty. Zároveň se ale počítá s tím, že v některých případech nebudou tyto byty dostačovat, a nebude možné je zajistit ani od soukromých vlastníků, takže bude nutná i nová výstavba. V diskuzích se však preferuje využití stávajícího fondu, pokud to bude možné,“ vysvětluje Roman Matoušek z Agentury pro sociální začleňování.

 

 

 

Od r. 2003 stát poskytuje obcím příspěvek na výstavbu sociálních bytů. Jednalo se o několik programů ministerstva pro místní rozvoj a Státního fondu rozvoje bydlení, přičemž jednotlivé programy se mírně lišily jak názvem (sociální bydlení, bydlení pro příjmově vymezené osoby apod.), tak definicí příjemce (původně jen obce, poté i firmy a fyzické osoby), vymezením cílové skupiny domácností, které má být bydlení určeno (původně byla skupina vymezená příjmem a byla velmi široká, nyní byla zúžena) a také tzv. vázací dobou, po kterou mohou být podpořené byty využity za stanovených podmínek (původně musel příjemce byty využívat pro sociální bydlení neomezenou dobu, nyní je vázán na dobu 20 let a tato lhůta je aplikována i na dřívější programy).

„Řádově jde asi o 15 tisíc bytů. Z vlastní výzkumné zkušenosti vím, že obce tyto byty využívají a pronajímají (někdy si totiž na financování stavby vzaly úvěr), zejména u starších programů se širokou cílovou skupinou se jedná o bydlení pro běžné domácnosti ve venkovských obcích, které splňují příjmový limit,“ říká Roman Matoušek.

Koncepce dostupného bydlení, kterou připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, bude nyní předložena vládě. Na její podobě se podílí také ministerstvo pro místní rozvoj,   a MLR, na zpracování se podílejí čtyři pracovní skupiny složené ze zástupců těchto rezortů, Úřadu vlády, Agentury pro sociální začleňování, Platformy pro sociální bydlení, obcí, majitelů nemovitostí apod. Pracovní verze obsahuje ve své strategické části také princip prevence, tedy že je vhodnější problémy vyřešit co nejdříve a předcházet jejich vzniku. Koncepce proto počítá s posílením sociální práce, která by měla být jedním z těchto preventivních opatření.

Sdílet:
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedInPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  • Problém sociálně slabých s bydlením spočívá zejména v politice ÚP, kdy ÚP bude hradit nájemné ,jen které nájemník pronajímateli dluží . Pokud by stát prostřednictvím ÚP garantoval pronajímateli hrazení nájemného, ubylo by lidí na drahých ubytovnách. Pronajímatel by pronajal byt s vědomím, že nebude muset vymáhat dlužné nájemné u občanů bez trvalých příjmů ze sociálníxh dávek, mnohdy prakticky nedobytné.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *